O výdajích na obranu se dnes mluví především v procentech. Dvě, tři, tři a půl, výhledově pět. Jenže samotné číslo ještě žádnou armádu nevybuduje. Předchozí vláda Petra Fialy se v minulých letech prezentovala tím, že Česká republika splnila alianční závazek dvou procent HDP na obranu. Jenže při zpětném pohledu je zřejmé, že tomu tak nebylo.
Česká republika například za rok 2025 vykázala podle vlastních údajů 2,01 procenta HDP, NATO však uznalo pouze 1,85 procenta. Pro letošní rok české vykazování počítalo s 2,06 procenta, ale předběžný údaj NATO je pouze 1,78 procenta a v roce 2023 to bylo dokonce pouhých 1, 32 procenta. To je podstatný rozdíl.
Pokud říkáme, že dáváme dvě procenta na obranu, měli bychom být schopni také vysvětlit, co za ty dvě procenta armáda skutečně dostává. Nejde přitom o kritiku samotných záloh. U velkých zbrojních zakázek jsou běžné. Problém nastává ve chvíli, kdy se výše odeslaných peněz začne zaměňovat za skutečně vybudovanou vojenskou schopnost. Zaplatit zálohu není totéž jako mít vojáka, který je vycvičený, techniku připravenou k použití nebo protivzdušný systém, který skutečně chrání české území. A právě tímto směrem by podle mého názoru měla jít nová obranná politika.
Dvě procenta mohou být velmi slušný základPředběžné odhady ukazují, že v příštím roce bychom měli být schopni skutečně naplnit dvouprocentní hranici. Bude to znamenat meziroční navýšení prostředků v řádu desítek miliard korun, bavíme se o velmi významných penězích. Jen pro představu – rozdíl může být kolem 36 miliard korun. To už je částka, se kterou se dá v armádě něco podstatného změnit.
Současně se připravuje nová koncepce výstavby Armády České
republiky do roku 2040. A právě její propojení s reálně schváleným rozpočtem
považuji za zásadní. Neměli bychom si předem říkat, že musíme utratit určité
procento HDP, a potom hledat projekty, do kterých peníze vložíme. Nejdříve
bychom měli vědět, jakou armádu chceme mít a co má být schopna v případě
potřeby udělat.
Pak se můžeme bavit o penězích.
Válka na Ukrajině nám v tomto směru dává velmi konkrétní lekci. A není to jen příběh o moderních zbraních a dronech. Ukazuje především, že dlouhodobý konflikt je náročný na lidi, munici, zásoby, výrobní kapacity a schopnost státu průběžně doplňovat to, co se na bojišti spotřebovává.
Ukrajina se postupně dostala pod stále větší tlak kvůli nedostatku lidských zdrojů. Zároveň se opakovaně ukázalo, jak obtížné je udržovat dostatečné zásoby munice a dalších vojenských prostředků v situaci, kdy jejich spotřeba může být po dlouhou dobu enormní. Stejně důležitá je proto schopnost domácího průmyslu munici a další materiál průběžně vyrábět a dodávat.To je pro Českou republiku důležité poučení.
Nemůžeme naši obranyschopnost stavět pouze na tom, co si objednáme a nakoupíme v zahraničí. Musíme mít také vlastní výrobní kapacity, kvalifikované lidi, surovinové zajištění a dostatečné zásoby pro případ, že by se bezpečnostní situace zásadně zhoršila. A totéž platí o lidských zdrojích. Armáda potřebuje nejen techniku, ale také dostatek lidí, kteří ji budou obsluhovat, opravovat, zásobovat a řídit. Pokud by přišla dlouhodobá krize, nebude možné nedostatek personálu vyřešit během několika týdnů.
Dalším poučením je obrovský význam bezpilotních prostředků. Drony dnes vyhledávají cíle, korigují dělostřeleckou palbu, útočí na techniku i jednotlivce a ohrožují místa, která byla dříve považována za relativně bezpečná. Pro českou armádu z toho vyplývá velmi konkrétní úkol: výrazně posílit protidronovou a protivzdušnou obranu.
Nejde přitom o nákup jednoho konkrétního systému. Potřebujeme propojit radary a další senzory s elektronickým bojem, rušením, prostředky k ničení dronů, klasickou protivzdušnou obranou a systémem velení. A samozřejmě k tomu potřebujeme lidi, kteří budou schopni tyto prostředky používat. Stejně tak musíme mít dostatečné zásoby munice a dalšího materiálu, a především schopnost je v případě potřeby průběžně doplňovat. Právě tady se ukazuje, proč má smysl mluvit nejen o rozpočtu Ministerstva obrany, ale také o obranném průmyslu, státních hmotných rezervách a celkové odolnosti české ekonomiky. Pokud bychom byli v dlouhodobém konfliktu, nestačí mít na začátku plné sklady. Musíme být schopni je znovu naplnit.
Voják potřebuje také kde bydlet
Přestože se nábory do armády v současné době daří, demografická křivka hovoří jasně. Armáda může mít objednanou špičkovou techniku, ale bez vojáků ji nikdo obsluhovat nebude. A vojáka nepřivedeme do armády jen tím, že mu slíbíme moderní výzbroj. Potřebuje vědět, kde bude sloužit, kde bude bydlet a jaké bude mít podmínky pro život. Proto musí být součástí obranných investic také kasárna, služební byty, výcviková infrastruktura, sklady, dílny a opravárenské kapacity. To nejsou druhořadé položky. Když budou chybět, může nám být drahá technika k ničemu.
Zapomínáme na zákony pro krizové situace
Ještě jedna oblast podle mého názoru zůstává trestuhodně stranou pozornosti. A tou je krizová a obranná legislativa. Základní systém vznikal na přelomu devadesátých let a nového tisíciletí, mimo jiné jako reakce na zkušenosti s katastrofálními povodněmi. Od té doby se ale svět změnil k nepoznání. Máme kybernetické útoky, energetické krize, pandemii, výpadky dodavatelských řetězců a zkušenost s rozsáhlou válkou na Ukrajině. Přesto jsme se za poslední roky nedočkali potřebné komplexní změny. O její přípravě se mluvilo už za ministra vnitra Jana Hamáčka a později také za Víta Rakušana. Výsledek však zůstal výrazně za tím, co bylo slibováno. Současná vláda má změnu krizové a obranné legislativy ve svém programovém prohlášení. A měla by ji skutečně dokončit. Smyslem má být připravený stát, který dokáže v mimořádné situaci ochránit své občany a udržet základní chod země.
Připravenost státu není militarizace
Musíme mít jasno v tom, jak se v případě vážné krize využijí lidské kapacity. Jak budou fungovat odvody, pokud je stát bude skutečně potřebovat. Jak motivovat občany k dobrovolné přípravě. Jak zajistit důležité profese. Jak budou fungovat podniky, které jsou pro stát strategické.
A totéž platí pro průmysl. Pokud by došlo k vážnému bezpečnostnímu ohrožení, nemůžeme teprve potom zjišťovat, které české firmy jsou schopny zvýšit výrobu, co mohou vyrábět a jak rychle lze výrobní kapacity změnit. Musíme to vědět předem. Stejně tak je potřeba podívat se na skladbu státních hmotných rezerv.
Co skutečně potřebujeme držet ve skladech? Jaké suroviny, materiál, pohonné hmoty, zdravotnické prostředky nebo další strategické položky? A co bychom v případě dlouhodobé krize už nedokázali rychle dovézt? To všechno je obranná připravenost státu. Ale není to militarizace společnosti. Militarizací by bylo vnucovat lidem vojenský způsob života nebo vytvářet atmosféru, že válka je normální stav. Tak tomu není. Připravenost znamená něco úplně jiného: aby stát nebyl v krizové situaci zaskočený a nemusel improvizovat od prvního dne.
Předchozí vláda stanovila postupné zvyšování obranných výdajů o 0,2 procentního bodu HDP ročně až na tři procenta v roce 2030. Podle mého názoru by současná vláda měla toto usnesení přehodnotit a zrušit. Ne proto, že bychom měli dávat na obranu méně. Ale proto, že už není rozumné automaticky přebírat finanční plán vlády, která dnes nenese odpovědnost za hospodaření země. Dvě procenta HDP považuji za rozumný základ. Pokud budeme mít konkrétní důvod, proč potřebujeme více, můžeme o tom rozhodnout. Ale každá další miliarda by měla mít svůj účel a svůj výsledek.
V příštím roce můžeme mít možnost dostat se na skutečná dvě procenta HDP na obranu. Byla by chyba promarnit tuto příležitost dalším honěním za číslem. Raději bych viděl, že těch několik desítek miliard navíc pozná voják na svém vybavení, kvalitní stravě, v kasárnách, při výcviku a v dostupnosti moderní techniky. Že pozná armáda posílení protivzdušné a protidronové obrany. Že budeme mít větší zásoby a lepší logistiku. Že český průmysl bude schopen v případě potřeby zvýšit výrobu. A že stát bude mít konečně připravená pravidla pro případ skutečné krize.
To je podle mého názoru mnohem důležitější než další desetina procenta v nějaké tabulce.
Česká republika nepotřebuje utrácet peníze jen proto, aby splnila číslo. Potřebuje armádu a stát, které budou připravené, až je občané budou skutečně potřebovat.