Závěry Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) v minulosti upozornily na vysoké zálohové platby za strategický vojenský materiál i na přetrvávající problémy v systému nákupů Ministerstva obrany. Je proto namístě položit si zásadní otázku: posilujeme skutečně tímto obranyschopnost České republiky?
Podle kontrolních zjištění dosáhl objem záloh na strategický vojenský materiál v minulosti přibližně 71,3 miliardy korun. Zálohy mohou být u rozsáhlých zbrojních zakázek nezbytné. Samy o sobě však nejsou důkazem, že armáda získala nové schopnosti. Vysoké výdaje na papíře ještě neznamenají více použitelné techniky, munice nebo lépe vybavených vojáků.
Zaplatit ještě neznamená mít. A podepsaná smlouva neznamená bojeschopnou jednotku.
Příkladem dlouhodobé investice jsou americké letouny F-35, jejichž dodávky českému letectvu jsou plánovány na období let 2029 až 2035. Jde o strategický projekt, jehož přínos bude nutné hodnotit v dlouhodobém horizontu. Současně je ale třeba počítat s časovým odstupem mezi vynakládáním prostředků a okamžikem, kdy budou nové schopnosti plně k dispozici.
Vedle dlouhodobé modernizace potřebuje armáda řešit i naléhavé úkoly: zásoby munice, protivzdušnou a protidronovou obranu, logistiku, náhradní díly a provozuschopnost stávající techniky. Právě zde musí být vidět konkrétní výsledky obranných výdajů.
Stejně důležité je posílení českého obranného průmyslu. Zahraniční nákup sám o sobě neznamená, že z něj budou významně těžit české firmy. Rozhodující je jejich skutečné zapojení do výroby, údržby, oprav a servisního zabezpečení. Česká republika by měla využívat vlastní průmyslové kapacity všude tam, kde mohou nabídnout kvalitní a konkurenceschopná řešení.
Předchozí vláda Petra Fialy opakovaně zdůrazňovala potřebu navyšovat obranné výdaje a plnit závazky vůči NATO. Hranice 2 % HDP však nebyla podle tohoto hodnocení dosažena ani v jednom roce jejího působení. Současná vláda chce závazek vůči NATO plnit, zároveň ale klade důraz na efektivní využívání veřejných prostředků a hledání rezerv. Cílem není utrácet co nejvíce, ale zajistit za vynaložené peníze co největší obranný efekt.
Právě zde se otevírá prostor pro důslednou kontrolu, za co stát utrácí, požadovat měřitelné výsledky a upřednostňovat skutečné potřeby České republiky. Právě 2 % HDP nemají být soutěží v tom, kdo dokáže utratit více, ale prostředkem k zajištění bezpečnosti státu.
NKÚ upozorňoval také na nedostatky v plánování vojenských nákupů a na problémy s propojením potřeb vojáků, smluv a zabezpečení techniky po celou dobu její životnosti. U každé významné zakázky musí být jasné, co armáda získá, kdy to získá, kolik bude projekt stát celkem a jaký přínos přinese českému průmyslu. Občan má právo vědět, zda jeho peníze skutečně zvyšují bezpečnost země.
Česká obrana potřebuje méně účetního vykazování a více měřitelných výsledků. Rozhodující není jen to, kolik miliard stát předem zaplatí, ale především jaké schopnosti za ně armáda skutečně získá, jak rychle je získá a nakolik tím posílí obranu České republiky. A zejména o tom by měla být připravovaná Koncepce výstavby armády do roku 2040.