Silnější armáda nevzniká samotným navyšováním rozpočtu ani podpisem mnohamiliardových smluv. Rozhodující je, zda stát dokáže peníze, lidské zdroje, moderní technologie a kvalitní řízení proměnit ve skutečné obranné schopnosti. Právě na tomto principu musí stát další rozvoj Ministerstva obrany a Armády České republiky.
Při projednávání návrhu státního rozpočtu na rok 2027 v Poslanecké sněmovně představil ministr obrany Jaromír Zůna přístup založený na odpovědném hospodaření a posilování reálných schopností armády. Tento směr odpovídá programovému prohlášení vlády a potřebě napravit nedostatky, které se v řízení resortu nahromadily v předchozím období.
Rozpočet musí přinášet konkrétní výsledky
Výdaje na obranu je nutné posuzovat podle jejich skutečného přínosu. Armáda potřebuje dostatek vycvičených vojáků, moderní a provozuschopnou techniku, funkční logistiku, odpovídající infrastrukturu a dostatečné zásoby munice. Samotné uzavření smlouvy ani vyčlenění peněz žádnou z těchto schopností automaticky nezajistí.
Při rozhodování o investicích proto musí být posuzovány nejen pořizovací náklady, ale také výdaje na výcvik, provoz, údržbu a modernizaci během celého životního cyklu techniky. Stejně důležité je vyhodnotit dostupnost personálu a dopady jednotlivých projektů na ostatní priority obrany.
Rozhodnutí předchozí vlády Petra Fialy, zejména některé rozsáhlé akviziční závazky, budou ovlivňovat možnosti resortu po řadu dalších let. Úkolem současného vedení není mechanicky přebírat dřívější plány, ale odpovědně vyhodnocovat jejich dopady a zajistit, aby další rozvoj armády odpovídal bezpečnostním potřebám České republiky.
Příkladem je projekt pořízení stíhacích letounů F-35. Zálohové platby a uzavřené smlouvy představují finanční závazky, nikoliv samy o sobě okamžitě dostupnou bojovou schopnost. U takto významných projektů je proto nezbytné důsledně sledovat jejich finanční dopady, časový harmonogram a vztah k ostatním potřebám armády. Modernizace musí být dlouhodobě udržitelná a nesmí ztrácet ze zřetele celkovou obranyschopnost státu.
KVAČR 2040: nejprve schopnosti, potom nákupy
Zásadní význam má Koncepce výstavby Armády České republiky do roku 2040. Musí být založena na konkrétních vojenských schopnostech, které bude stát potřebovat, nikoliv pouze na seznamu plánovaných nákupů nebo organizačních změn.
Nejdříve je nutné určit, jaké úkoly bude armáda plnit, jaké schopnosti k tomu potřebuje a jaké funkční a technické požadavky musí jednotlivé druhy výzbroje, techniky a materiálu splňovat. Následně je třeba vyhodnotit dostupnost personálu, finančních prostředků, infrastruktury a kapacit pro výcvik, provoz a údržbu.
Každý plánovaný nákup musí vycházet z jasně definované potřeby armády a z reálně dostupných zdrojů. Teprve poté mají následovat transparentní výběrová řízení, která umožní porovnat jednotlivá řešení podle vojenského přínosu, ceny a dlouhodobé udržitelnosti.
Koncepce musí být současně propojena s plánováním celkových sil, aby organizační cílová struktura armády odpovídala stanoveným úkolům a dostupným zdrojům.
Moderní řízení vyžaduje digitalizaci a umělou inteligenci
Součástí změny musí být také modernizace samotného řízení Ministerstva obrany a armády. Nelze budovat technologicky vyspělé ozbrojené síly a současně ponechávat vnitřní procesy zatížené duplicitami, roztříštěnými informačními systémy a zbytečnou administrativou.
Digitalizace musí propojit obranné plánování, finanční řízení, akvizice, správu majetku a personální agendu. Jednotné digitální prostředí umožní lépe sdílet data, sledovat náklady, plánovat potřeby a vyhodnocovat plnění stanovených úkolů. Cílem není převést papírovou byrokracii do elektronické podoby, ale zjednodušit procesy, odstranit duplicity a zvýšit odpovědnost za výsledky.
Významnou příležitostí je také zavádění umělé inteligence a automatizace. Jejich využití je třeba rozvíjet jak ve správních a plánovacích procesech, tak ve vojenské oblasti, zejména při podpoře velení a řízení, vyhodnocování informací, situačním přehledu a logistickém zabezpečení.
Včasné zpracování velkého objemu dat může velitelům pomoci rychleji vyhodnocovat situaci a přijímat kvalitnější rozhodnutí. V operační oblasti však musí být tyto systémy bezpečné, odolné proti kybernetickým útokům a spolehlivě začleněné do řetězce velení a řízení. Odpovědnost za vojenská rozhodnutí musí zůstat jasně stanovena.
Organizační struktura musí odpovídat úkolům
Modernizace se nemůže týkat pouze techniky. Je třeba vyhodnotit také organizační strukturu Ministerstva obrany i Armády České republiky.
Organizační uspořádání musí odpovídat skutečným úkolům, potřebám řízení a dostupným personálním i finančním zdrojům. Tam, kde se činnosti zbytečně překrývají, je namístě hledat možnosti jejich sjednocení. Současně je nutné jasně vymezit odpovědnosti, zkrátit rozhodovací procesy a posílit vazbu mezi plánováním, financováním a praktickým plněním úkolů.
Optimalizace nesmí být samoúčelným administrativním cvičením. Jejím výsledkem musí být efektivnější řízení resortu a více zdrojů soustředěných na skutečné obranné schopnosti.
Protivzdušná a protidronová obrana jako priorita
Zkušenosti současných konfliktů potvrzují zásadní význam protivzdušné obrany, ochrany proti bezpilotním prostředkům, elektronického boje a moderních systémů velení a řízení.
Česká republika proto potřebuje propojený vícevrstvý systém protivzdušné a protidronové obrany, který bude schopen reagovat na různé typy vzdušných hrozeb. Nestačí pořizovat jednotlivé prostředky izolovaně. Musí být zajištěno jejich vzájemné propojení, sdílení informací, dostatek vyškoleného personálu a dlouhodobé provozní zabezpečení.
Současně je třeba posilovat český obranný průmysl a výzkumné kapacity. Zapojení domácích podniků do vývoje, výroby, údržby a servisního zabezpečení tam, kde je to účelné, zvyšuje bezpečnost dodávek a odolnost státu v krizových situacích.
Bez moderní legislativy nebude stát dostatečně připraven
Nedílnou součástí posilování obranyschopnosti je komplexní revize krizové a obranné legislativy. Právní rámec musí odpovídat současným bezpečnostním hrozbám a umožňovat účinné řízení státu nejen v běžném mírovém režimu, ale také při krizových situacích a přechodu na obrannou či válečnou ekonomiku.
Revize musí zlepšit koordinaci jednotlivých složek státu, vyjasnit jejich odpovědnosti a odstranit právní a organizační překážky, které mohou zpomalovat rozhodování a praktická opatření. Součástí musí být také připravenost státní správy, logistiky, průmyslu a systému zabezpečení základních potřeb obyvatelstva.
Obrana státu totiž není úkolem samotné armády. Vyžaduje funkční spolupráci ministerstev, krajů, obcí, bezpečnostních složek i hospodářských subjektů.
Rozhodují skutečné schopnosti
Úkolem současného vedení Ministerstva obrany je propojit odpovědné hospodaření, modernizaci armády, digitalizaci, využívání nových technologií a kvalitní řízení do jednoho funkčního systému.
Výsledkem musí být armáda, která má dostatek lidí, odpovídající techniku, moderní systémy velení a řízení, účinnou protivzdušnou a protidronovou obranu a zázemí umožňující dlouhodobě plnit její úkoly.
Obrana České republiky se neměří počtem uzavřených smluv ani složitostí organizačních struktur. Měří se schopností státu včas rozpoznat hrozbu, přijmout správné rozhodnutí a účinně ochránit své občany. Právě tomuto cíli musí sloužit každá investice, každá organizační změna i každá reforma obranného systému.