Ve dnech 7. a 8. července 2026 se v turecké Ankaře uskuteční summit NATO. Půjde o jedno z nejdůležitějších jednání Aliance za poslední roky. Vedle další podpory Ukrajiny se bude rozhodovat také o budoucím financování obrany členských států. Přijatá rozhodnutí mohou přitom Českou republiku zavázat na mnoho let dopředu. O to důležitější je, aby česká vláda hájila především zájmy České republiky a jejích občanů.
Zásadní výhrady mám především k návrhu předchozí vlády postupně zvýšit obranné výdaje až na pět procent HDP do roku 2035. Takový závazek považuji za neodpovědný. V praxi by znamenal, že přibližně každá pátá koruna státního rozpočtu by směřovala na obranu. Česká republika si podle mého názoru nemůže dovolit takto výrazně zatížit veřejné finance, aniž by to mělo dopad na financování zdravotnictví, školství, dopravy, sociální oblasti nebo dalších priorit státu, a to i přesto, že bezpečnost je velmi důležitá. Programové prohlášení současné vlády žádný závazek ani trajektorii postupného navyšování obranných výdajů až na pět procent HDP neobsahuje. Pokud má Česká republika přijmout takto významný dlouhodobý závazek, musí mu předcházet seriózní odborná i politická diskuse založená na skutečných potřebách obrany státu, nikoliv pouze na stanovení určitého procenta HDP.
Bezpečnost státu totiž nezajišťuje samotná výše rozpočtu. Rozhodující jsou skutečné vojenské schopnosti Armády České republiky. Ta se dlouhodobě potýká s nedostatkem personálu a současně má omezené možnosti rychle zavádět nové zbraňové systémy do výzbroje. Pokud nebude dostatek vojáků, technického personálu, instruktorů ani odpovídající infrastruktury, dopředu připravené strategické a významné akviziční projekty, potom nebude možné ani výrazně vyšší finanční prostředky efektivně využít. Proto dlouhodobě zastávám jednoduchý princip – nejprve definujme, jaké schopnosti má Armáda České republiky v jednotlivých časových horizontech získat, a teprve poté stanovme odpovídající finanční rámec.
Za pozornost stojí i skutečnost, že představitelé bývalé vládní koalice dnes kritizují přístup současné vlády, přestože právě jejich kabinet nesplnil ani tehdejší závazek vydávat na obranu dvě procenta HDP. Podle metodiky NATO dosáhly skutečné obranné výdaje vloni pouze 1,86 procenta HDP a dva roky dozadu dokonce 1, 31 %. Rozdíly byly řešeny především zálohovými platbami a účetními operacemi za techniku, kterou Armáda České republiky v té době ještě neměla a stále nemá k dispozici. Takový postup nepovažuji za správný ani transparentní.
Jsem přesvědčen, že Česká republika potřebuje moderní, dobře vycvičenou a bojeschopnou armádu. Ta však nevznikne automaticky každoročním navyšováním rozpočtu. Vznikne pouze tehdy, pokud budou investice směřovat do skutečně potřebných schopností, budou pořizovány transparentně, budou podporovat český obranný průmysl a budou odpovídat možnostem státu.
Právě s tímto přístupem by měla česká delegace odjíždět na summit NATO v Ankaře. Naší povinností je zajistit bezpečnost České republiky, ale stejně tak i odpovědně hospodařit s penězi občanů. Bezpečnost a rozpočtová odpovědnost se nevylučují – naopak, musí jít ruku v ruce.