Politici by měli o nasazení Armády ČR rozhodovat uvážlivě, neposílat naše občany na Ukrajinu a nestrašit je válkou. Vojáci by se měli těchto výroků potom zcela vyvarovat.
Armádu ČR potřebujeme pro obranu svrchovanosti a nezávislosti České republiky. Je nutné, aby pro obranu státu měla armáda dostatečnou výzbroj, výstroj, vojenskou techniku, ale i dostatek vojáků. Tedy nikoliv pouze mít naplněné mírové tabulky počtů na 100 %, ale i ty pro případ krizových stavů. To je problém Armády ČR posledních let, že nemá dost vojenského personálu. Těžko může osádka-družstvo plnit úkoly, když jí chybí řidič anebo střelec, přičemž početní stavy některých jednotek jsou již několik let tristní a průměrný věk vojáků je 39 let. Spoléhat se přitom pouze na NATO je naivní. Nejasná politika některých zemí v Evropě, které jsou současně také v NATO, nám ukazuje, že pro mnoho západních zemí jsme Západem jen když po nás něco chtějí, a nikoliv kdybychom chtěli něco my od nich. Distanc a pochybnosti o NATO ale zaznívají i z USA. Taková je realita.
Cílem Armády ČR je mít v roce 30 tisíc profesionálních vojáků a 10 tisíc aktivních záložníků. To je velmi ambiciózní a bude to těžké splnit. Hlavně z důvodu, že vládní strany pětikoalice (ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a Piráti) dlouhodobě neprovádí aktivní pro rodinnou politiku. Tím pádem klesají populační ročníky a to dlouhodobě. Navíc armáda loví ve stejném „personálním bazénu “jako další ozbrojené síly a bezpečnostní sbory. Do Armády ČR nemíří tolik lidí, kolik by mohlo. Na druhou stranu vážní zájemci o vstup do armády často neprojdou fyzickými nebo psychologickými testy, případně zdravotní prohlídkou anebo mají různá zdravotní omezení. To zužuje možnosti výběru. A to už přitom dávno platfus, brýle anebo chybějící část prstu nevadí.
Dalším faktorem je nezájem o práci v Armádě ČR, která se stává čím dále méně atraktivní. To, co předvádí pětikoalice spíš potenciální zájemce o vstup do Armády ČR také odrazuje. Navíc ministryně Černochová se vojákům pro letošek odměnila tím, že jim nezvýšila tarifní platy, ale místo toho prosadila nákup amerických předražených letounů F-35, které po nás nikdo nepožaduje a ani je nepotřebujeme. To vše má celkově velký demotivační účinek pro armádu, kde vojákům dochází, že s výjimkou letectva nebudou finanční prostředky na rozvoj a udržování schopností pro ostatní druhy vojsk.
Řešením neuspokojivé personální situace v mírově armádě je mnohem výraznější proaktivní role státu s jasnými motivačními prvky k aktivní službě a nikoliv pouze náborové příspěvky, které jsou s ohledem na současné ceny bytů a domů spíše směšné. Aktivních záloh je něco okolo 4 300 osob a u dobrovolného předurčení se ukázalo, že zájem je ze strany veřejnosti pouze v desítkách osob a podobně je tomu i u dobrovolného vojenského cvičení. Zájem o službu v armádě klesá.
Co se týká případných úvah nad povinnými odvody tak je to problém mnohem větší, než se na první pohled zdá. Zrušení základní vojenské služby v roce 2004 bylo chybou, ale to už nevrátíme. Současné vedení Ministerstva obrany si je problému s odvody velmi dobře vědomo, ale politicky by zavedení povinných odvodů pro současnou vládu (s trvale klesajícími preferencemi) znamenalo pouze další pokles volebních preferencí a navíc zřejmě i problémy ve stávající koalici (STAN, Piráti, TOP09). Od roku 2004 přitom nebylo odvedeno 1,6 milionu osob podléhajících branné povinnosti a na nápravu nejsou lidské zdroje a kapacity ubytovací, školící a také potřebný materiál a výzbroj. Vojáci dnes nejsou v šesti krajích, pokud nepočítáme krajská vojenská velitelství s tuctem vojáků a pár civilními zaměstnanci. Smutná realita.
Řešením by teoreticky mohlo být zavedení dobrovolných odvodů s čistě proaktivní rolí státu. To by znamenalo úhrady zdravotního a sociálního pojištění a ušlé mzdy (platu) po dobu osmitýdenního výcviku jak odvedencům, tak jejich zaměstnavatelům. Následovat by měly poddůstojnické školy, školy důstojníků v záloze, zdokonalovací a přeškolovací kurzy atd. To vše zabezpečené potřebnou výzbrojí, výstrojí a učebně-výcvikovou základnou. Někdo by mohl namítnout, že takového zaměstnance by ze své firmy vyhodil. Jsou ale i takové státy a firmy, které jsou na lidi kteří se přihlásili na službu do armády z jejich řad náležitě hrdí. Důležité při tom všem ovšem je, aby zůstala zásada té již zmiňované dobrovolnosti. Tyto dobrovolné odvody by potom měly probíhat fyzicky, včetně lékařských prohlídek a psychotestů, na které ale nejsou dlouhodobě kapacity nejen v armádě, ale ani v civilním sektoru.
Postupně je potřeba pro efektivní obranu státu opět budovat armádu rozvinovanou na válečné počty v rámci dobře vystrojených, a dostatečně vycvičených a vyzbrojených záloh v celkové výši několika desítek tisíc vojáků. K tomu ale chybí současné vládě Petra Fialy politická vůle. Současná vláda také spoléhá na transatlantické vazby a proto se vyhýbá budování Evropské armády. Já bych ale v žádném případě nesázel ani na jednu z těchto variant a věnoval bych veškeré úsilí na budování vlastních obranných schopností. Věřím, že budoucnost mě dá za pravdu a nebude to dlouho trvat.