Co je vlastně cílem politiky Green Deal, Agenda 2030 a Migračního paktu? Destrukce a sebevražda Evropy.
Zpočátku to vypadalo jako další floskule na úrovni EU, aby se následně ukázalo, že tohle už je ono, ty plány, které mají důkladně a nemilosrdně zničit naše dosavadní životy. Programy, které jsou v realitě zaváděné pod záminkou výše uvedených ideí a plánů ve skutečnosti jsou tyto:
Zavádění elektroaut, což má za následek zvýšení ceny vyráběných vozů kvůli ceně lithiových baterií a velmi nákladně výrobě potřebné infrastruktury (dobíjecí stanice) kde lze elektroauta dobíjet.
Deindustrializace, tedy přesun průmyslové výroby mimo Evropskou unii, především napomáháním vysokým cenám energií a pohonných hmot, vysokým daňovým zatížením a vysokou mírou byrokracie neumožňujícím dostatek času a prostředků na efektivitu samotného podnikání v rámci konkurenčního prostředí.
Deagrarizace, což je utlumování zemědělství v Evropské unii a přesun zemědělské výroby nutné pro výživu obyvatelstva mimo ni (Ukrajina, Latinská Amerika).
Následkem těchto tří procesů je jednak celkové zchudnutí obyvatelstva Evropské unie, oslabení malých a středních podniků, útlum podnikání formou OSVČ – to je dále podpořeno zatěžujícím zdaněním osob a firem ve formě tzv. “konsolidačního balíčku”, což není nic jiného nežli plošná daňová reforma, která nemá obdoby. Snížení konzumace masa (hlavně z finančních důvodů) vede také ke snížení celkové výkonnosti farmářů a producentů, kterým se chovy nevyplácejí z důvodu nízkých výkupních cen.
K těmto šíleným plánům je přidána už roky z vedení EU politika tolerance a dokonce podpory masové nelegální migrace z islámských a afrických zemí mimo EU. To má za zjevný cíl promíchání oblastí EU s vysokým podílem národnostně homogenního obyvatelstva s neevropskými osobami, narušení kulturních tradic a zvyků dodržovaných v jednotlivých státech Evropské unie. Cílem je ztráta suverenity samostatných států a vytvoření jednoho nadnárodního superstátu s názvem EU. O nic jiného novodobým neomarxistům nejde.
Rovněž z úrovně Evropské unie je znatelně protlačován plán na co nejširší digitalizaci veřejných služeb a týká se také osobních údajů jedinců a firem (tzv. Digitální dekáda 2030). Digitalizace spolu s elektronickými platbami může vedení EU i národních států postupně zajistit dokonalý přehled o tom, co jednotlivci a firmy vlastní, co nakupují, kde to nakupují, co dělají ve volném čase. Zatím to ví Google ale podobné zavádění digitalizace spolu s nástupem umělé intelligence je velkým varováním nehledě na skutečnost co se aktuálně děje s Cermatem ohledně podávání žádostí o studium na střední školy a gymnázia. Desítky tisíc žadatelů a jejich zákonných zástupců jistě může Cermatu poděkovat za několik probdělých nocí.
V oblasti pravomocí státu vidíme postupné převádění pravomocí na úroveň EU. Obří centralizace moci na úrovní EU znamená, že z národních parlamentů se stávají jen vykonavatelé centrální vůle (směrnice a nařízení EU). Změnami v oblasti volebního práva (korepondenční volby) může dojít až k zneprůhlednění voleb nebo ke snížení hodnoty hlasů osob v daném státě (viz novelizace volebního práva při těch dalších volbách do Evropského parlamentu). A to raději už vůbec nehovořím o elektronických volbách.
Zákeřné je také postupné převádění financování na úroveň EU – společné půjčky (a na ně navazují granty a půjčky národním státům, které už ale přiděluje Evropská komise) – např. Next Generation EU (Fond obnovy).
Je zjevné, že všechny tyto kroky dohromady nemají za cíl sloužit občanům či firmám ve státech EU. Je třeba si tedy položit otázku „Komu tím prospějete?”. A čeští občané, až půjdou v červnu k volbám do Evropského parlamentu, by si měli položit otázku „Můžu tomu ještě zabránit?”. Odpověď zní „Možná ano, ale jedině letos. Jinak už jen s daleko větší námahou.” Proto je potřeba jasně odmítnout Green Deal EU, Migrační pakt EU a další nesmysly a v rámci referenda se vyjádřit, jestli v takové EU vůbec chceme být, či nikoliv.