KNové strategické dokumenty Ministerstva obrany zaměňují přání za realitu. Bezpečnostní a Obranná strategie ČR by měla být podkladem pro Koncepci výstavby Armády České republiky do roku 2035 (KVAČR 2035). Poučení z jiných konfliktů ve světě je ale chabé. Máme kupovat předražené „hračky”, přitom na další důležité položky nezbývá.
KVAČR 2035 by měla být jedním z hlavních dokumentů Armády ČR, který by měl být provázán s dalšími strategickými dokumenty, podle kterého by se měla řídit výstavba armády a rozvoj jejich sil podle úkolů, které jsou na ni kladeny. Tak tomu ale není. V aktuálním KVAČR 2035 se významně utrácí do roku 2030, pak už zbývá jen udržování a „oprašování”. Cíl vlády Petra Fialy a ODS je jasný – honem uzavřít nákupy a tím zavázat další vlády těmito smlouvami a výdaji. Takhle jsou totiž hlavní investice (např. letouny F-35) určeny právě na období 2025 až 2030, tedy na dobu po zániku mandátu této vlády.
Cituji z webu Ministerstva obrany „Koncepce je rozdělena na dvě části. „První se zabývá obdobím do roku 2030, kdy se počítá s výrazným navýšením investic do modernizace armády,“ uvedla ministryně Černochová. Místo současných 20 procent bude Česká republika investovat do nové techniky a vybavení až 60 procent výdajů na armádu. Peníze půjdou například na bojová vozidla pěchoty, nová děla, tanky, protiletadlový komplet SPYDER nebo letouny F-35… Mezi lety 2031 až 2035 budou investice stabilizovány na 35 procentech rozpočtu armády. V těchto letech se armáda zaměří na integraci nové techniky a výzbroje, na systémovou integraci nově pořízené výzbroje nebo na zabezpečení životního cyklu techniky a výzbroje.”.
Výchozí situace a další hráči
Při výstavbě armády je potřeba ale zároveň vnímat současnou situací uvnitř NATO (Turecko) a zejména vztahy mezi Západem a Ruskou federací, které podporuje Čína, Severní Korea, Indie, Kazachstán, Bělorusko, Irán, a další státy. Přehlíží se také, že BRICS nemusí být jen ekonomickou spoluprací. Aktuálně proběhlo jeho významné rozšíření o 6 dalších států a jedná se s mnoha dalšími čekateli na členství. Podobně složitá situace je na Blízkém východě, kde zjevně také dochází k propojování geopolitických zájmů více mocností. Viz jemenští Húsiové používaní k jiným zájmům, vytlačující lodě z Izraele a EU z přepravy přes Rudé moře. Podobně komplexní je situace v africkém Sahelu, kdy byli z několika zemí vytlačeni nejen Francouzi (stojí za sdružením ECOWAS), ale i vojáci Armády ČR. K tomu USA plánují rozmístit jaderné zbraně ve Velké Británii. Když vidíme tyto události, krize na Blízkém východě, problémy s migrací, výbušný Balkán atd, je chybou a ztrátou prozíravosti a krátkozrakosti je nezohlednit v koncepci výstavby Armády ČR na 10 let dopředu.
Konflikt na Ukrajině
Ukrajina čelí dva roky konfliktu s vojsky Ruské federace. Vláda Petra Fialy podpořila Ukrajinu a Ukrajince za tuto dobu ve výši minimálně 115 miliard korun, a to na úkor našich občanů. Výsledek? Ukrajina prohrává na všech frontách a na obou stranách jsou sta tisíce mrtvých a další sta tisíce zraněných. K tomu jsme vytrvale informováni, jak je Rusko zoufalé a rozebírá pračky a lednice kvůli uvaleným sankcím ze strany EU a následnému nedostatku čipů pro své zbraňové systémy. Sankce se však ukázaly jako neúčinné, spíše naopak. Ukrajina tolik očekávanou loňskou ofenzivu nezvládla a hovoří se čím dále častěji o odvolání velitele armády Zalužného.
K tomu opakovaná korupce na nejvyšších politických místech Ukrajiny, související s nákupy munice a služeb pro armádu, která vedla k odvolání ministra obrany a jeho náměstků. Očekává se naopak jarní ofenziva vojsk Ruské federace, které se na ní po všech stránkách připravuje. Pokud si někdo myslí, že Ukrajina bude jednat s Ruskou federací o podmínkách příměří až poté kdy stáhnou svá vojska z anektovaných území, tak tato podmínka je nereálná vzhledem k tomu, co se na těchto územích nejen od roku 2014, ale zejména za poslední dva roky přihodilo. Navíc Krym byl sídlem ruské černomořské flotily již za carského Ruska. Je to boj dvou států a nikoliv náš boj.
Předpoklad dalšího vývoje
Ukrajina nemůže konflikt proti Ruské federaci vojensky vyhrát bez hlavních druhů palebných zbraní a obrovského množství munice. Docházejí i lidské zdroje. Naopak se na jaře čeká velká ofenziva vojsk Ruské federace. Podpora ze strany USA je brzděna republikány ve Sněmovně a pokud bude na podzim zvolen za prezidenta jejich kandidát Donald Trump, skončí tato vojenská podpora definitivně a tím zřejmě i celý konflikt. Trump také hovoří o tom, že USA by mohly dokonce vystoupit z NATO. Zůstane možná podpora politická, ale ta se také pomalu drolí nejen klesající podporou našich obyvatel, ale i oficiálními postoji Maďarska a Slovenska. Podpora ze strany EU je určena spíše na fungování státu a teď navíc volá EU po nákupech munice pro Ukrajinu i mimo členské státy EU. Jako by Ukrajina již byla jejím členským státem. Jsou to pouze vyhozené peníze a další tisícovky mrtvých namísto iniciace mírových jednání.
Na Ukrajinu toho bylo zasláno již příliš mnoho. Je neuvěřitelné, v jakém počtu. Podle informací premiéra Petra Fialy (ODS) poslala Česká republika na Ukrajinu v posledních dvou letech 676 kusů těžké výzbroje a techniky, což je až 40 procent. Zároveň je to jeden z největších počtů ze všech států podporujících Ukrajinu. Česko poslalo Ukrajině například tanky T-72M1, obrněná vozidla BVP nebo protiletadlové raketové komplety. Je tedy žádoucí tyto ztráty nahradit co nejdříve je to možné.
Po dvou letech je strategie Ruska jasná. Vyčerpat po všech zdrojových stránkách Ukrajinu a její podporovatele, což se více méně daří. Prezident Putin má ve své zemi aktuálně podporu 80 % obyvatel, a to je vše vypovídající. Podpora Ukrajiny ochabuje a budou se muset přijímat kompromisy.
Výdaje vyvoleným bez potřebné analýzy
V KVAČR 2035 je hlavním problémem to, že zde není vidět žádné zásadní poučení ze současných válečných konfliktů ve světě. KVAČR 2035 vychází z premisy přípravy na střet s technologicky vyspělým protivníkem disponujícím jadernými zbraněmi v rámci konfliktu vysoké intenzity s malým časem na přípravu. Když si to přeložíme, GŠ AČR předpokládá, že nás napadne Rusko, a to nečekaně rychle, a ještě k tomu samo, nikdo mu nepomůže ani ve chvíli vzniku konfliktu, ani poté. To vše až konflikt na Ukrajině skončí.
Celá KVAČR 2035 je potom ve své podstatě plán na výdejnu peněz vyvoleným způsobem „každý pes jiná ves“ a úlitbami ve prospěch USA, Francie, Německa, Austrálie anebo Švédska. Každému něco. Když ne Švédsku Gripeny, tak alespoň pásová CV90, protože potřebujeme to posílení transatlantických vazeb, a hlavně nakoupit stíhací letouny F-35 od USA.
Meziroční nárůst o 39 miliard korun a stejně je to málo
Armádní rozpočet již 17 let zatěžuje roční splátka za pronájem 14 letounů JAS-39 Gripen ve výši 1,7 miliardy korun. Doposud tato částka byla vzhledem k výši rozpočtu zásadní problém omezující modernizační projekty v armádě (zejména v pozemních silách) jako celku. Aby toho nebylo málo, tak se k tomu navíc přidaly další nemalé výdaje na výsadkový pluk, který po nás nikdo nepožaduje. Aby se vůbec splnily sliby dané na všech těch summitech NATO, tak do 2 % výdajů HDP na obranu se nově do schváleného rozpočtu Ministerstva obrany na letošní rok započítaly výdaje dalších ministerstev a ústředních orgánů statní správy ve výši téměř 9 miliard korun (SSHR, MD, MZV atd). Zároveň se tam nově objevily výdaje na nákup amerických stíhaček F-35 (které po nás také nikdo nepožaduje) ve výši dalších 14 miliard korun. Nyní Ministerstvo obrany a GŠ AČR konstatuje, že požaduje další finanční prostředky, protože je nemá na nákup dalších potřebných druhů výzbroje, techniky a materiálu, jejichž pořízení dále odkládá. Tomu se říká chucpe!
Zkušenosti ze současných konfliktů
Standardní podmínkou při zpracování systémových koncepčních dokumentů je předchozí komplexní analýza. V případě KVAČR 2035 by součástí takové analýzy, kromě vyhodnocení současného stavu AČR, měla být také revize dopadů aliančních operačních a obranných plánů a analýza poznatků z války na Ukrajině, případně situaci v Izraeli. O zpracování a závěrech takových analýz však nejsou žádné dostupné informace. (Na internetových serverech věnujících se válkám a válečným konfliktům jsem např. zaregistroval kritiku nedostatku tzv. „power bank“ a prostředků balistické ochrany). Podobně zaznívá kritika nedostatečného zakomponování posílení protivzdušné obrany. Kromě nákupu raketometů SHORAD chybí adekvátní posílení prostředků středního a delšího dosahu. O dostatečných zásobách munice nemluvě.
Situaci na současných bojištích také zásadně změnilo masivní používání dronů. To má příčinnou souvislost, protože použitím levných dronů se na bojišti ničí drahá technika (např. nejmodernější tanky), která je raději z bojiště stahována. Zároveň stávající způsob vedení bojové činnosti má velké nároky na spotřebu munice, která způsobuje velké problémy na straně Ukrajiny, protože Ruská federace přešla na jejich válečnou výrobu. Situace se obrací k levným zbraním, levné munici, kterou je možné produkovat masivně a hlavně rychle. Žádné sofistikované, složité a drahé systémy. Tomu je třeba rychle přizpůsobovat vývoj další vojenské techniky.
O čem se raději mlčí
Obrana našeho vlastního teritoria je pouhou fikcí stejně jako podpora ze strany domácího zbrojního průmyslu v případě vyhlašování jednotlivých krizových stavů. Nikdo neřeší doplňování techniky z národního hospodářství a jejich úhrady. Nácvik odvodů probíhá formou figurantů, protože není reálný. Zrušení základní vojenské služby v roce 2004 byla obrovskou chybou a na její zavedení chybí politická vůle. Nejsou kapacity na odvod 1,5 miliónů osob, které podléhají branné povinnosti a neprošli ani odvodovým řízením ani základním výcvikem. Není pro ně potřebná výstroj, výzbroj, ubytovací a výcvikové prostory jsou zcela nedostačující. Chybí příprava a přeškolování záloh, velitelů a štábů, systém velení a řízení atd. Poslednímu vojákovi, co absolvoval základní vojenskou službu je dnes téměř 40 let.
Armáda stárne a průměrný věk vojáků je 39 let. Nábory se dlouhodobě nedaří plnit. Na dobrovolná vojenská cvičení se hlásí jednotky a v rámci dobrovolného předurčení pouhé desítky osob. Bojovníků je v armádě okolo 7 tisíc a zbytek je pro jejich podporu a zabezpečení. Máme armádu složenou z vojáků převážně bez bojových zkušeností, anebo z těch, kteří ještě v armádě zůstali ve služebním poměru a mají zkušenosti z nasazení třeba z Afghánistánu, Kosova, Slovenska, MFO na Sinaji anebo z přítomnosti v pobaltských státech v rámci ochrany jejich vzdušného prostoru. Těch ale již moc v aktivní službě není. Aktivních záloh je 4 tisíce, a to je tak maximálně na ochranu ODOSů. Není se moc čím chlubit. Takto by se dalo dlouze pokračovat.
Závěr
KVAČR 2035 je v současné podobě v podstatě „nákupní seznam” pro Armádu ČR na jedno desetiletí. Koncepci takového významu lze ale zpracovat až poté, kdy si řádně vydefinujeme možné protivníky, jejich aktuální i případně schopnosti a stanovíme si cíle, kterých chceme reálně dosáhnout. Tento KVAČR 2035 to dělá zcela obráceně. Největší částku věnuje na to, co Armáda ČR nepotřebuje a na to, co by nám spojenci rádi prodali, a až zbytek peněz je určen na další projekty, které by Armáda ČR potřebovala urgentně a ty se odkládají v letech. Zcela postrádá pomyslné „zrcadlo“ ve formě zkušeností ze stávajících konfliktů a následné přípravy na obranu území našeho státu.
Pokud bude hnutí SPD součástí příští vlády, tak od nákupu předražených a nevysoutěžených amerických stíhaček F-35, jednoduše odstoupíme. Na úkoly „Air Policingu“ a modelové situace typu „Renegade“ je pro úlohu národní vládní autority (NGA) stávající flotila 12+2 letounů JAS-39 Gripen dostačující. Je také mnohem výhodnější na této platformě pokračovat, protože celkové náklady jsou oproti americkým F-35 třetinové. Pokud někdo tvrdí, že pořízení letounů F-35 je nejefektivnější řešení, tak lže! Tato investice má zásadní vliv na rozvoj u udržování schopností dalších druhů vojsk a případným úvahám o vševojskové armádě. Mírově snad, ale za stavu ohrožení státu anebo válečného stavu ani náhodou. Takto uvolněné finanční prostředky bychom potom promítli do reálné KVAČR, a nikoliv do KVAČR, která je pouhým plánem na předraženou výdejnu prostředků vyvoleným. Pokud se máme připravovat na válku, tam musíme být připraveni na mnohem více potenciálních hrozeb a rizik z různých geografických směrů a řešením je potom posilování vlastních obranných schopností pro rozvinování armády na válečné počty, a nikoliv mít přežívající armádu na nízkých počtech s 24 předraženými americkými letouny jejichž plný potenciál stejně nikdy nevyužijeme