Mediální mlčení o masivních blokádách a bojkotech zemědělců v Německu bylo až zarážející. Ale není to novinka, děje se tak už dlouho. Je to ale v pořádku?
Obvykle je předkládáno jedno hlavní téma na rok až dva a k tomu nějaká doplňková témata, na které má být zaměřena pozornost velké části obyvatelstva ČR, aby si náhodou nevšimli jiných událostí, které mohou být daleko podstatnější. Takovým tématem byl mezi roky 2020 až koncem února 2022 Covid. Covidové večerníčky na ČT ale koncem února 2022 vystřídalo téma Ukrajina. Ano, bylo to překvapivé a je potřeba to odsoudit, ale je to jediná válka na zeměkouli? Zajímavé je, že dlouhodobé občanské válce v Jemenu, která byla současně rozsáhlou humanitární katastrofou a týkala se i Saúdské Arábie, se média maistreamu dlouho pečlivě vyhýbala. Aź do té doby, dokud jemenští povstalci Hútiové nezačali zasahovat evropské a izraelské lodě, které se tedy místo zkratky přes Rudé moře museli vydávat jako dávní mořeplavci Drake a Magalhães okolo Mysu Dobré naděje v jižní Africe. V okamžiku, kdy na jemenské Hútie v odvetě zaútočila západní koalice (USA, Velká Británie a pár dalších), už se o Jemenu může psát. Trochu.
O čem dále mainstream mlčí? Dlouho to vydržel ohledně rozsáhlých protestech farmářů v Německu. Až když si čeští občané museli složitě dohledávat na alternativních webech a na sociálních sítích, kudy vlastně mají přes Německo jet, aby neuvázli v dlouhých kolonách, tak mainstream neochotně a okrajově pár informací utrousil, ale pouze o tom jak je to na našich hraničních přechodech.
Také je velký problém najít v médiích hlavního proudu skoro cokoli o situaci v dalších okolních zemích těsně s Českou republikou sousedící. Anebo jsou to informace „politicky orientované”. Tedy zprávy o dějích ve prospěch EU a vůbec Západu jsou vyzdvihované, opačné zprávy potlačované. Když bylo o Polsku třeba sdělit, že vyhrála proevropská vláda Donalda Tuska, to bylo slávy. Že jsou teď proti ní obrovské protesty, ta vláda se snaží zrušit státní televizi a propustit její zaměstnance, to probíráno není. Nedovedu si představit, co by se dělo, kdyby něco takového nastalo v České republice. To by byl povyk, dveře by se netrhly, Ursula von der Leyenová by se k nám snad i nastěhovala, než by se to vyřešilo.
Ale o Polsku z tohoto hlediska nic. Snad jen když si polská policie „dojde” pro dva poslance, kteří dostali milost od prezidenta (následně zrušenou jedním soudem, jiným zase nikoli) až do prezidentského paláce a odvede je do vězení. Přitom jestli se to takhle vyvíjí, bude velmi zajímavé situaci právě v Polsku pečlivě sledovat. Nicméně v případě Polska asi mají mainstreamová média dost dilema. Jeden premiér fandil Ukrajině, ale nefandil dost EU, zato se přátelil s USA. Zato nový premiér Tusk, to je zase progresivista. Navíc v té jeho vládě je staronový ministr Radoslaw Sikorsky, který jako první reagoval na konec Nord Stream II slovy na sociální síti: „Děkuji Vám, USA”. To už ovšem dávno není a v mainstreamu nikdy nebyla populární teorie.
Takže občas má mainstream podobné problémy, že se neví, komu fandit, a tak o tom raději moc nereferuje nebo bez „směrovek”. Podobné to bylo u reakce na konflikt v Izraeli, některé země EU se na problematiku událostí na Blízkém východě dívají rozdílně. Ale u jiných témat, i blízkovýchodních, má mainstream zcela jasno. Je skupina zemí, o kterých se může psát cokoli hanlivého a je to chváleno. A pak jsou země, které do toho svým nedávným chováním vnesly zmatek. Třeba musí být pro novináře hlavního proudu úplným utrpením psát teď třeba o Saúdské Arábii. Donedávna nejvěrnější přítel USA, ale co to laxní uvítání amerického prezidenta Bidena a naopak nadšené vítání prezidenta Ruské federace. A to ještě nedávno zrušili návštěvu ministru průmyslu a obchodu Jozefu Síkelovi. Dostat za úkol napsat článek na takové téma, to musí být vyloženě za trest.
Ale ještě existují média, která se snaží dělat novinařinu objektivně, ani mainstreamově ani alternativně, prostě normálně vykonávat svoji práci, psát o věcech, jak se opravdu staly, dávat do článku názory obou dotčených stran, nebo tří. To už je ale spíš vzácnost. Musíme takové informace hledat skoro s baterkou. Pozitivní je, že některá média, která začínala jako alternatvní lze dnes směle označovat jako „ta pravá média”, jak by to mělo vypadat. Jsou to třeba i internetová média nebo média působící na sociálních sítích a na youtube. I v tištěné podobě se nějaká vyskytují. Asi každý víte, která to jsou. Další podcasty, média a blogy balancují na hraně. Všech těch odvážných si musíme cenit, není to pro ně lehké.
Ale řekněme si na rovinu, že k drobným změnám dochází. Provládní hlásné trouby již začínají i kritizovat kroky vlády. Sice lehce, ale alespoň trochu. Asi se připravují na blokády a masové nepokoje ze strany občanů, jejichž trpělivost ještě zřejmě nedosáhla úplného kulminačního bodu. Trochu to vše v prostoru upozaďuje katastrofa střelce na FF UK, ale to již za chvíli skončí. No a potom že by demise vlády? Uvidíme!