Premiér Petr Fiala jezdí nakupovat do Německa a jeho poradce Křeček zase radí našim občanům jezdit nakupovat do Polska. Vysoké ceny energií, obří inflace, propad životní úrovně, znehodnocování úspor, pokles tržeb v maloobchodě, nedostupné bydlení, zatahování nás do války a nyní je na obzoru nenápadná revize Benešových dekretů – vláda pětikoalice nám dává co proto.
Teoreticky by se vlády měly chovat tak, jak slibovaly jejich jednotlivé strany před volbami. Výmluvy na to, že to nejde, „protože koalice“ v České republice mají nový vrchol v podobě pětikoalice a jí porušovaných předvolebních slibů a hesel. Nejvíc těch, co dávala nejsilnější vládní strana ODS. Novinkou je, že už se ani nevymlouvají, vysvětlují, že vše dělají správně a pro naše dobro. Ať je to sebevětší šílenost.
Propad životní úrovně, zatahování do regionální války na Ukrajině, obří inflace a znehodnocování úspor. To vše jsme si už mohli „užít“ v souvislosti s vládou Petra Fialy. A to tu už od minulého února nemáme covidovou krizi (ze dne na den zmizela). Velká část těch problémů jde právě na vrub vlády pětikoalice a rozhodování v Bruselu, Washingtonu a Berlíně ale i v Praze, když ČR předsedala Evropské unii. Přiznejme si to otevřeně, takový brutální pokles životní úrovně většiny populace jednoho státu, to umí málokdo. V tom jsme za téhle vlády opravdu světoví. Česká republika loni v listopadu dosáhla dokonce rekordu – nejprudším propadem reálných mezd nejen v rámci zemí OECD, ale i v dosavadní samostatné historii (viz analýza společnosti Cyrrus citovaná iRozhlasem 29. 11. 2022).
A protože se energetickou krizi, nedostatek vytápění přes zimu (kvůli šetření) a nedostatek životně důležitých léků nakonec nějak občanům podařilo přežít, vláda Petra Fialy letos opět „přitopila pod kotlem”. K zdražovacímu, prý kompenzačnímu balíčku, který zdraží vše, na co se podíváte, se nově přidává šílený plán ERÚ a vlády na další skok v cenách energií pro domácnosti a firmy v rozmezí 71–206 %. Aby se letos alespoň tvářil, že něco dělá (což loni odložil až na konec roku), vyrazil ministr průmyslu a obchodu Síkela do světa, přivést nám nějaké ty levnější energie. Ovšem asi nehraje šachy, a tak nepřemýšlel aspoň o tah dopředu. Napřed se fotil s izraelskou vlajkou na Václavském náměstí (což by mohlo být i chvályhodné, kdyby to nebylo přehnané), aby se následně chystal na cestu do Saúdské Arábie a Kataru pro dodávky ropy. A ti s ním „vyběhli“.
Podobně premiér Fiala při plánované návštěvě Nigerie. Nechtějí ho tam. Jezdit se plácat po ramenou do zemí, kde je běžná ženská obřízka, mimosoudní popravy a sexuální otroctví (Etiopie), na to je také potřeba koňský žaludek, který zřejmě premiér Petr Fiala má. Obratnou zahraniční politikou vládních babráků jsme se dostali do takové izolace, že se s námi nechtějí bavit už ani v Africe, přestože tam léta posíláme nemalé finanční prostředky.
Teď třeba aktuálně pokusy o revizi Benešových dekretů zase novým způsobem, přes „rodinné hodnoty“ jako u vracení mikulovské hrobky Dietrichštejnům. Podobně nesprávnou agendu začal vyvolávat současný prezident Petr Pavel rozhovory s Lichtenštejny o „společném fondu“, do kterého by se umístily jim zabavené majetky podle Benešových dekretů, ale v realitě by to spravovali ti Lichtenštejnové. Takže vlastně vrácení majetku. Mimosoudní vyrovnání s Lichtenštejny, podporované prezidentem Petrem Pavlem je ve své podstatě velmi nebezpečným krokem, který by narušil právní jistotu zejména ohledně nemovitostí v České republice. Jednak to zkrátka je obcházení Benešových dekretů a jednak už tak rozsáhlý majetek Lichtenštejnů, hlavně na Moravě, by nemusel být poslední, co by se vracel. Rychle by se mohly ozvat další rody, kterým v restitucích bránily právě Benešovy dekrety.
A co je ještě strašidelnější, mohlo by to otevřít plošné snahy o navrácení majetků Sudetských Němců. To by byla taková změna majetkových poměrů v České republice, která je srovnatelná jedině se situací po porážce na Bílé Hoře. Tohle je otvírání Pandořiny skříňky. Takže dejme si pozor na to, co za našimi zády vláda Petra Fialy kuje ohledně restitucí. Proti tomu by církevní restituce byly zanedbatelnou záležitostí. A to rozhodně nechci!