Minulý týden bylo rozhodnuto o novém náčelníku Generálního štábu AČR, který vystřídá k 30. červnu armádního generála Aleše Opatu. Ten již o pokračování služby nemá zájem a upřímně, není se co divit. Má za sebou ukázkový průběh služební kariéry, je mu 57 let a zvykat si na třetího ministra, resp. ministryni v nejvyšší armádní funkci se mu již nechce. Žijeme jen jednou a má své jisté.
Vrchní velitel ozbrojených sil a prezident republiky Miloš Zeman ustoupil se svým nominantem a k překvapení mnoha vyhověl návrhu ministryně obrany Černochové (ODS) a jmenuje novým náčelníkem Generálního štábu AČR veřejnosti a většině vojákům neznámého brigádního generála Řehku. Co za tím bylo, jsou pouze spekulace.
Řehka byl donedávna mimo služební poměr, který mu byl přerušen, protože dva roky vykonával funkci ředitele Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB). Teď byl povolán zpět do armády, aby se po dvou letech mimo armádu vrátil do služebního poměru, a to přímo na nejvyšší armádní místo, přestože nikdy ve velení armády nesloužil. Co k tomu dodat?
Nejvyšším vojákem se tak poprvé stává generál II. kategorie, navíc ředitel NÚKIB. Je mu pouhých 47 let. Je to proti všem zvyklostem. Je to špatné rozhodnutí a zároveň absolutní porušení a ignorace kariérního řádu, což znamená například ohled na senioritu, průběh služby, s ohledem na dosažené hodnosti současných generálů na GŠ AČR a v KaPR a jejich minimální doby výsluhy v hodnostech.
Dosavadní průběh služební kariéry brigádního generála Řehky negarantuje jeho schopnosti řídit plnohodnotně obranu našeho státu a nemá a ani nebude mít autoritu u současného velení armády.
Je to i ohrožení naší bezpečnosti, kdy se někdo mylně domnívá, že příští válka bude vedena v kybernetickém prostoru. Akcentování jeho zkušenostmi ze zahraničních operací není na místě. Novodobých veteránů máme již více než 13 tisíc a další stále přibývají. Nový náčelník Generálního štábu AČR bude plnit úkoly zejména ve smyslu zajištění obrany území našeho státu, změnami armádní koncepce, posilováním vlastních obranných schopností, modernizacemi a akvizicemi. Zahraniční operace prioritou nebudou. Francie odchází z Mali a po úprku z Afgánistánu a zkušenostmi z vedení bojové činnosti na Ukrajině to musí být jasné skoro každému.
Má to ale i zahraniční rozměr. Co tomu budou říkat zahraniční partneři, až přijede na jednání náčelníků GŠ států NATO do Bruselu z České republiky brigadýr, kterého nikdo nezná, a kde sedí okolo stolu admiralita a čtyř hvězdičkoví generálové? Já bych si pomyslel, že asi na našem generálním štábu sedí parta totálních hlupců, kteří ani jeden z nich neměli schopnosti vykonávat funkci NGŠ AČR, takže se muselo sáhnout k záložní variantě. Je to tím pádem i jasná dehonestace celého generálního štábu a personální práce v armádě jako celku.
Paní ministryni se tak tímto tahem za pouhou dobu pěti měsíců od jejího jmenování povedlo to, co se nepodařilo snad žádnému z jejich předchůdců od dob ministra Čepičky. Znepřátelit si celé velení armády a kompletně služebně starší stávající generalitu. Zároveň šmahem zlikvidovat celou garnituru tří a dvou hvězdičkových generálů, kteří na povýšení na nejvyšší funkci v armádě mohli pomýšlet, protože v rámci řízení jejich služebních kariér by to byl býval logický krok. Takhle je všechno jinak a 12 generálům končí služební poměr koncem roku a půjdou buďto do zahraničí, anebo do zálohy a tím pádem to způsobí i destabilizaci ve velení armády. Na jejich místa přijdou jiní a bude se muset neskutečně rychle povyšovat. Bez zásluh a za loajalitu.
Řehka v roce 2010 vykonával funkci asistenta tehdejšího ministra obrany Bartáka (za ODS). Asi se osvědčil. Teď je ale potřeba pokračovat dále, protože armádu čekají dlouhodobě odkládané velké strategické a významné zakázky. Za jeho případné selhání a chyby v nejvyšší armádní funkci ponese ale plnou politickou odpovědnost ministryně obrany Černochová a současná vláda, která Řehku oproti všem zvyklostem na jmenování protlačila.