Hned po uprchlické a energetické krizi nás tento rok čeká vážná potravinová krize. Minimálně raketový růst cen některých potravin je tady již nyní, a to nejhorší teprve přijde. Je třeba něco proti tomu dělat.
Když řešíme tento kalendářní rok, vláda nás uklidňuje, že jsme soběstační v produkci pšenice, dokonce ji vyvážíme. A realita? Z 90 % prodaná úroda letošní pšenice, která ještě na polích ani nevyrostla. Z čeho a za jakou cenu chce nechat vláda na podzim upéct chleba a rohlíky? Jsou české domácnosti opravdu s klidem platit chleba za 60 korun? Představitelé pětikoalice u moci ODS, KDU-ČSL, TOP 09, Piráti a STAN jsou už delší dobu odtrženi od tvrdé reality života běžných občanů. Třeba se dočkáme série dalších památných výroků paní Markéty Adamové Pekarové (z nichž už za chvíli půjde svázat humorná knížka), například „Když nemáte na chleba, jezte koláče.” (jinak památný výrok Marie Antoinetty). Při rétorice jejích dosavadních televizních vystoupení bych se tomu vůbec nedivil.
Odvážné řešení ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL), který ani nedovede správně veřejně prezentovat, co to vlastně na té vládě dohodli s pětitisícovými příspěvky na děti (jak se to ohromně nepodobá předvolebním dárečkům minulé vlády). Takže místo limitu milionu korun čistých příjmů na rodinu to má být limit milion korun hrubých příjmů. Tedy ti, co jsou mezi těmito kategoriemi se přidají k další na pětikoalici naštvané voličské skupině. Marian Jurečka se zřejmě pořád cítí v duchu ministrem zemědělství, kterým býval, a navrhl převratné řešení plynové krize její výrobou z kravského trusu. Trapněji už to asi nejde.
Zato aktuální ministr zemědělství, Zdeněk Nekula, je dalším z neviditelných ministrů koaliční vlády. Jeho aktivity média výrazně zaznamenala jen dvakrát. Poprvé, když při diskusi na vládě vystoupil proti některým z plošných řešení energetické krize, proč zrovna ministr zemědělství, který by měl mít zájem na tom, aby zemědělci měli čím jezdit po polích? A podruhé, když rázně překopal re distributivní poplatek takovým způsobem, že hlavním producentům potravin v České republice, tedy těm, co nás krmí (vyjma dovozů ze zahraničí), skokově zhoršil podmínky. Ale zlepšil je těm, co mají malá políčka, malé louky, do 150 hektarů (těm se má platit 23 % z celkového balíku financí místo v EU obvyklých 10 %). Navíc se dlouhodobě vymezuje jak proti zákazu vývozu pšenice v tomto krizovém roce (i když tak již učinila jak Ukrajina, tak Srbsko a Maďarsko, které je přeci rovněž v EU), ale i proti zastropování cen potravin. Je to tedy ministr, který za poslední dekádu nejvíc zhoršil potravinovou soběstačnost České republiky a vysoké ceny potravin také neřeší.
Nemělo by být smyslem práce ministerstva zemědělství, abychom nějaké vlastní zemědělce, kteří produkují potraviny, vůbec měli a podpořili je? A za druhé, aby mohli své produkty prodávat za takové ceny, které jim umožní ve své činnosti pokračovat a zároveň se ke spotřebitelům nedostanou za příliš vysoké ceny? V tom případě by mělo být snahou jak ministra, tak ministerstva zemědělství jako celku, odstranit všechny faktory, které přehnaně navyšují cenu mezi zemědělcem a jeho výkupní cenou a cenou pro spotřebitele v obchodě. Tyto faktory jsou především nadsazené “lichvářské” marže obchodníků, zejména velkých supermarketů. A dalším faktorem jsou ceny pohonných hmot a dalších energií. Ministr zemědělství by tedy měl být první, kdo bude orodovat u premiéra, aby nepřeháněl svá silácká prohlášení na téma dodávek plynu a jak si poradíme bez toho z východu.
Celkově máme dlouhodobý problém s potravinovou soběstačností a jsme v České republice vysoce závislí na dovozech ze zahraničí. I z Ukrajiny, která je stále pod útokem, tedy to s dodávkami pšenice nemusí být valné ani po sklizni. Přitom srovnatelné Rakousko má daleko lepší potravinovou soběstačnost. Podle rakouské Agrární komory by Rakousko jsou plně soběstační v produkci mléka, které navíc mohutně vyvážejí, u hovězího masa je míra soběstačnosti 142 %, u vepřového 102 %. Velkou část spotřeby sýrů (97 %), vajec (86 %) a drůbeže (72 %) unese i jejich zemědělství. Tak o tom si v České republice (kromě hovězího) můžeme nechat jen zdát. Když nám bude zima, tak se lépe oblečeme, když budou drahé pohonné hmoty, tak budeme jezdit místo autem prostředky MHD. Najíst se ale musíme, a tak si myslím, že to nejhorší naše občany ještě čeká, a proto očekávám nejpozději na podzim silné sociální otřesy a demonstrující nespokojené občany. A tyto jejich protesty budou více než oprávněné a vláda se bude muset bát o svá teplá křesla.