Krizí nás letos čeká víc, proberme ale tentokrát problémy s elektřinou a plynem.
Elektrická energie
V oblasti elektrické energie za zvyšování cen může především vedení Evropské unie svými fantasmagorickými emisními povolenkami, jejichž cenu EU zvyšuje tím, že jich emituje méně a nechává s nimi pohrávat finanční trh a spekulanty. Navíc Česká republika jako významný výrobce elektrické energie, zejména jaderné (Temelín, Dukovany), tuto energii poměrně levně vyrobí a papírově odevzdá na energetickou burzu EU do Lipska, abychom si ji následně poníženě odkoupili za pětinásobek. Místo toho, aby na té burze ČR odprodala jen přebytky, které pro vlastní domácí spotřebu ČR nevyužije. Na tento systém by jistě šlo přejít, kdyby se pětikoaliční vládě chtělo, minimálně to měla zkusit. Kdyby nám to zakázali na evropské úrovni, pořád je tu možnost tak de facto postupovat, i když se to v Bruselu nelíbí. Bruselu se stejně pořád něco nelíbí. Naposled nám přijeli prověřovat skládky. To jsou opravdu podstatné starosti v dnešní mezinárodně složité politické situaci, kdy hlavní zájem elitářů z EU je vyplnění dotazníku Ukrajiny k jejich kandidatuře na členství v EU.
Dost divoký je i nápad vlády pětikoalice (ODS, TOP 09, KDU-ČSL, Piráti a STAN) měnit v době závažných energetických krizí ještě i dodavatele jaderného paliva. Sice nikoliv letos, ale až od roku 2024, mají být novými dodavateli jaderného paliva do Temelínu, americká firma Westinghouse a francouzská Framatome. A to i po negativních zkušenostech z minulosti, kdy údajně docházelo ke kroucení palivových tyčí při jejich zasouvání do reaktoru. Hrozila tehdy havárie, proto byly podobně pokusy ukončeny. Ale tahle vláda se zjevně nebojí nikoho a ničeho. Nevím ale, jestli tuhle odvahu ocení zejména obyvatelé jižních Čech z okolí Temelína.
Zemní plyn
Situace ohledně dodávek zemního plynu je také potenciálně riziková. Jsme závislí na dodávkách plynu z Ruské federace v podstatě z 95 %. Ruská federace, jakkoli je v ukrajinském konfliktu útočícím státem, je podrážděná hospodářskými a dalšími sankcemi ze strany 40ti států a zvažuje vůči nim velmi silnou odvetu. Tou je požadavek od jím definovaných „nepřátelských” států (včetně ČR) chtít platbu za plyn v rublech (nikoli v dolarech nebo třeba eurech). ČR sice napřímo plyn z Ruska neodebírá, důležitý ale je hlavně postoj Německa, který je hlavním odběratelem plynu z Ruska, který dál teče do České republiky. Problém potenciálně vznikne, pokud odběratelé nezaplatí Ruskem určeným způsobem, případně jiným dohodnutým způsobem (platbou v eurech do Gazprom bank a ta si to interně převede na rubly, které dojdou dodavateli). V takovém případě hrozí zastavení dodávek. Bohužel plynárenští specialisté upozornili, že pokud by se v nějakém plynovodu dodávky plynu zastavily, je hrozivým technickým detailem, že před novým napuštěním plynu do rozvodné soustavy je potřeba provést revizi všech odboček, což může trvat i několik měsíců. Rakousko nelenilo, a jejich premiér před týdnem osobně vyjednal s Ruskou federací nejen zajištění dodávek plynu za přijatelné ceny, ale také zároveň možnost plateb za jejich dodávky v eurech. Maďarsko je díky jejich premiérovi Viktoru Orbánovi na tom s dodávkami plynu z Ruské federace podobně jako Rakousko, navíc jejich vláda přijala řadu plošných opatření, kterými „zastropovalo“ nejen ceny energií, ale také ceny pohonných hmot, a úroky z hypoték.
Druhou významnou okolností je to, že zejména v devadesátých letech i později množství českých domácností přecházelo na topení plynem, v rámci státem podporovaných programů. A také od září 2022 má nabýt účinnosti legislativa převzatá z EU o regulaci kotlů (zákaz topení kotli 1. a 2. emisní třídy). Tedy zákaz pro mnoho typů kotlů jimi topit, i těch poměrně nedávno pořízených a stále funkčních. To je v době nastupující krize opravdu nápad hodný mistra. Důsledkem může být jenom skutečnost, že se na to lidi vykašlou a budou topit tím, co uznají za vhodné. Souběžně ale může přibývat místních „udavačů”, tedy jako za reálného socialismu. Každý režim, který podporuje nebo odměňuje vzájemné udávání, je neospravedlnitelný.
Náhrada dodávek zemního plynu z východu břidlicovým plynem z USA je těžká iluze. Za prvé není to možné kapacitně (uvádí se 15 %). Za druhé hrozí potenciální nespolehlivost dodávek po moři (mořské bouře, nehody). Za třetí cena tohoto plynu je určena nejen cenou těžby plus marže, ale také cenou dopravy, která je silně závislá na ceně paliv pro tuto lodní dopravu. Za čtvrté je zde omezení kapacitou přepravních terminálů v přístavech. V těchto ohledech je tedy mnoho otázek k vyřešení, a ne všechny půjdou vyřešit rychle a kvalitně, pokud by dodávky zemního plynu byly významně omezeny nebo dokonce v blízkém časovém horizontu úplně zastaveny. Pro dokreslení, v jakém průšvihu jsme, se zjistilo, že máme jen 10 % rezervních zásob plynu, což vládní koalice, která je u moci už víc než 3 měsíce, „hází” na předchozí vládu, ale sami prý zásobníky nedoplňovali, protože by to bylo moc drahé. No ano, ale to už teď bude delší dobu, tak není s čím váhat.
No a aby toho nebylo málo, tak společnost EO.N prohlásila, že pokud by se evropské státy zcela odstřihly od dodávek plynu z Ruské federace, tak by to znamenalo rozpad EU. Na tom asi něco bude. Současná vláda by si ale měla konečně uvědomit, že není exilovou vládou Ukrajiny, ale Vládou ČR, která by měla hájit v první řadě zájmy svých občanů. Nevidím žádný důvod, proč by měli naši občané platit předražené energie za chyby jiných. Pokud však vláda nekoná v zájmu našich občanů, měla by podat demisi. A měla by ji podat dříve, než ji občané poženou klackem. Trpělivost našich občanů není nekonečná a ten čas se nezadržitelně blíží.