Přijetí eura mělo být prý výhodné pro zahraniční obchod. To tvrdí některé politické probruselské strany. Ale co naši občané? Ti aby se třásli o své úspory v bankách. Ale to je jen začátek.
Na delší dobu utichla debata o tzv. výhodách přijetí eura. Naposled se o tom veřejně a seriózně, s podporou více politických stran, uvažovalo, když do eurozóny vstupovalo Slovensko. Slováci si utáhli opasky drsnými sociálními reformami, které u většiny jejich veřejnosti vyvolaly značnou nevoli. Potom slavnostně vstoupili do eurozóny a bylo jim řečeno, že mají pomoct Řecku, notně zadluženému, drcenému pravidly eurozóny i vlastními chybami. Srovnejme ale jenom úroveň výše důchodů mezi obyčejnými Slováky a Řeky. Nesrovnatelné. A podívejme se třeba také na úroveň kvality života obyčejných Slováků. Prostě lépe již bylo. A navíc jim ještě bylo řečeno, ať se podílejí na tom, aby pomohli předluženému Řecku, které vlastní úspory a tvrdé restrikce z politických důvodů odmítlo.
Po tomto zářném příkladu se Česká republika do eurozóny nijak nehrnula. Až po mnoha letech a nátlaku z EU Česká republika loni přijala tzv. Fiskální pakt, který nás bohužel směrem k eurozóně navádí. Nyní téma vstupu do eurozóny oživili Piráti a STAN. Co ale vstupem České republiky do eurozóny hrozí? Ztráta suverenity a především další znehodnocení úspor občanů v bankách. Jako by nestačil památný trik ČNB s poklesem kurzu české koruny o 2 Kč v roce 2013. Jistě si pamatujete, jak tehdy ekonomové jasně rozebrali, že zisk jednoho subjektu, který právě kupoval O2 Telefoniku, byl zároveň ztrátou domácností a firem, které měly úspory v bankách. Prakticky taková malá „měnová reforma”. Z chyb se má vládnoucí garnitura poučit, ne je opakovat a nedopustit další zásadní měnovou reformu.
Připomeňme si ještě, které členské země EU euro vůbec nepřijaly. Zjistíme, že to jsou většinou státy z našeho civilizačního okruhu (v úzkém smyslu), tedy země V4 plus (Polsko, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko, Slovinsko). Podobně euro vůbec neměla zavedena ani Velká Británie. A dost jí to usnadnilo vystoupení z EU, který by bylo jinak mnohem komplikovanější. Švédsko také nemá euro a viditelně mu nechybí, a dalo by se pokračovat.
Slovensko přijalo euro až v roce 2009, ale co je zajímavé, také Rakousko, dlouholetý člen EU, se vlastní měny vzdalo až v roce 2007. Po Slovensku už euro přijaly jen tři pobaltské země v letech 2011 – 2015 a pak už konec. Proč bychom tedy měli přijímat euro zrovna my a čí dluhy potom budeme muset hned po vstupu do eurozóny “zatáhnout”?
Zajímavé je, že celý Fond obnovy (Next Generation EU), společný 750 miliard euro vysoký dluh určený na granty (dary) a půjčky v rámci EU, vznikl loni právě proto, aby další země z eurozóny naopak neodcházely. To před rokem po brexitu vážně hrozilo. Bylo to tak vážné, ten možný odchod Itálie, Španělska, případně i Portugalska a samozřejmě Řecka, že o tom informoval i Bloomberg. Ale blížící se prezidentské volby ve Francii jsou pro EU a eurozónu další hrozbou. Zatím to vypadá, že éra Emmanuela Macrona definitivně skončí a přijde doba Marine Le Pen. To bude další rána pro eurozónu a EU.
Na nápadech přijmout euro je jasně vidět, co naši zemi čeká, když ji povede koalice Pirátů a STAN, a proč to není dobrý nápad. Čekalo by nás daleko větší přimknutí k EU, než jaké jsme zažili v tomto volebním období. Integrace a tlak ze strany EU však postupuje takovým tempem, že každý další souhlas, každé další podvolení nás neodvratně vtahuje do víru ztráty suverenity. Reálně hrozí ztráta pravomocí v oblasti sociální (a pak sbohem tříletá mateřská a rodičovská dovolená), zdravotní (to jsme viděli na očkování proti Covid, kdy ty látky ani neposuzuje český SÚKL, ale orgán EU, tedy Evropská léková agentura).
Blíží se také zbavení naší daňové samostatnosti. EU už o to usiluje zavedením různých přímých daní, jako např. jestli dostatečně třídíte odpad. Nedělejme si ale iluze o tom, že bychom něco na oplátku získali. Nikoliv, protože hlasovací práva jsou nastavená tak, že méně lidnaté a menší státy, mezi které se řadíme (jako většina zemí V4 plus) mají citelně menší možnosti prosazení svého názoru nebo názoru celé skupiny těchto států, pokud se hlasuje kvalifikovanou většinou. A tou se na Radě EU hlasuje zcela pravidelně. Prostě důsledky Lisabonské smlouvy. Takže nechtějme přijít o suverenitu a naší měnu vstupem do eurozóny.
Česká koruna je jedním z našich posledních nástrojů suverenity. Nepřeji si, aby naše krásné bankovky byly nahrazeny bankovkami s nic neříkajícími mosty. Řešením je přijetí funkčního zákona o referendu, aby se naši občané mohli svobodně rozhodnout, jak postupovat v případě zásadních otázkách směrování našeho státu. Tím je bez pochyby nejen vstup do eurozóny ale i otázka našeho členství v EU. SPD má referendum dlouhodobě v programu, nicméně vládní koalice nám přijetí tohoto zákona ve Sněmovně dlouhodobě blokuje. Tak snad podzimní volby rozhodnou a rozdají karty tak, aby SPD byla součástí nové vlády a mohla tento zákon konečně prosadit.
Pokud se tak stane, potom toto bude jednou z našich zásadních programových priorit. Musíte ale přijít k volbám, volit srdcem a nenaběhnout na sliby někoho, kdo v minulosti zklamal anebo slibuje řešit „migraci zodpovědně“. SPD nikdy ze svého programového desatera neuhnulo a nesleví z nich ani do budoucna. Česká republika na 1. místě!