Vláda ČR vyhlásila dne 12. března od 14:00 hodin na území ČR nouzový stav v souvislosti s prudce narůstajícím výskytem koronaviru. Zatím na 30 dnů.
Takové rozhodování žádné vládě nezávidím. Kdyby udělala vláda potřebná opatření pro zabránění epidemie včas a potom k žádnému většímu problému nedošlo, budou občané, podnikatelé a živnostníci naštvaní, že “zbytečně” utrpěli obrovské ekonomické ztráty. Na druhou stranu, když se to nepodaří podchytit včas a nemoc si vyžádá oběti na životech, bude vláda čelit kritice, proč se s tím nic nedělalo.
Orgány EU naprosto zkrachovaly v podpoře a koordinaci ochrany zdraví občanů evropských států. Názor kancléřky Merkelové, která připouští onemocnění 70 % občanů své země, jsou téměř zločinné.
Je to také důsledek dlouhodobě špatné a roztříštěné koncepce zdravotní péče, která by měla garantovat větší kontrolu státu a zajistit jeho jasné kompetence v případě krizové situace jako je např. pandemie.
Podle mého názoru se mělo začít s razantními karanténními a dalšími opatřeními minimálně o 14 dnů dříve. Nyní se tak musí podílet na posílení Policie ČR při ochraně hraničních přechodů i vojáci. Nikdo neví v jakém konečném počtu a na jak dlouho. Za zcela zásadní chybu však považuji selhání krizového plánu Ministerstva zdravotnictví (MZ) ohledně včasného zajištění dostatečných zásob ochranných pomůcek a dezinfekčních prostředků vytvořených u Správy státních hmotných rezerv (SSHR).
Ohledně nedostatku ochranných pomůcek a dezinfekčních prostředků v nemocničních zařízeních, která mají rozdílné zřizovatele (MZ, MO, kraje, soukromé subjekty), jde o selhání managementu jednotlivých nemocnic. Ty nelze řídit ve všech případech jako soukromé firmy, které nevytvářejí potřebné zásoby. Naopak právě v tomto případě se ukázalo, že takové striktně ekonomické řízení má zásadní vliv na současný negativní stav.
Takže MZ, nemocnice a jejich zřizovatelé prostě zaspali již na přelomu roku, kdy proběhly první informace o výskytu nového koronaviru v Číně. V té době již měly probíhat nákupy ochranných a dezinfekčních prostředků pro personál nemocničních zařízení, které nyní budou chybět.
Česká republika je špatně připravena na takové krizové situace. Nejsme soběstační v potravinách, nemáme dostatečné finanční rezervy a nemáme adekvátně připravený systém zdravotní péče pro případ pandemie.
SSHR trpí dlouhodobě nedostatkem přidělených finančních prostředků pro pokrytí požadavků na věcné zdroje plynoucích z krizových plánů, včetně epidemie a pandemie a to přesto, že existuje např. Pandemický plán ČR. Za současný stav nelze vinit SSHR, protože ta provádí nákupy na základě požadavků příslušných ministrů a na základě přidělených finančních prostředků od Ministerstva financí. Teprve potom může zahájit výběrové řízení na nákupy, ale ty také nemusí skončit úspěšně, protože poptávka nemusí mít odpovídající nabídku.
Takže suma sumárum, těch viníků za současnou situaci je více. Doufejme ale, že to zvládneme a vezmeme si z tohoto stavu poučení.