Je potřeba pochválit snahu Ministerstva obrany pohnout s dlouhodobě odkládanými akvizicemi. Armáda je dlouhodobě podfinancována v řádu stovek miliard korun a má v tomto směru co dohánět. Na některé nákupy však pohlížím s velikými rozpaky. Největším průšvihem je z mého pohledu podpis smlouvy mezi vládami ČR a USA na předražené americké bojové a víceúčelové výběhové vrtulníky Viper a Venom za 14,5 miliardy korun bez DPH. Konkurenční italská firma Leonardo, která nabídla plnění této zakázky v podstatě za polovinu této ceny, podle všeho tento nákup rozporuje u ÚOHS, takže ještě to může být v tomto případě zajímavé.
Každopádně tento nákup zásadně ohrožuje celkové ambice armády na modernizaci jednotlivých zejména strategických a významných akvizičních projektů jako takových. Těmi je hlavně přezbrojení mechanizované brigády na pásové obrněné transportéry a modernizace pozemních sil.
Ministerstvo obrany a armádu ale ohrožují v oblasti rozpočtu a výhledu na další léta další aspekty. Za úplnou tragédii považuji zejména aktuální vyjádření ministra vnitra Jana Hamáčka (ČSSD), který navrhuje “zastropovat” výdaje na obranu ve výši 1,4% HDP, což je cca 85 miliardy korun plánovaných na rok 2021. Pokud ČSSD podepsalo koaliční smlouvu s hnutím ANO, je předpoklad, že se také zavazuje tyto závazky z koaliční smlouvy a Programového prohlášení vlády plnit. A pokud nikoliv, měla by ČSSD vypovědět koaliční smlouvu a z vlády odejít. Toto by totiž mělo zásadní vliv na modernizaci armády.
Je podstatný rozdíl v tom, jestli Ministerstvo obrany plánuje rozpočet ve výši 85 miliard korun (1,4% HDP) ale na další léta je tam nárůst až k astronomickým 133 miliardám korun (2% HDP). Tento nárůst je prostě příliš strmý a tudíž nereálný. Ale 1,4% HDP “na vždy” v situaci ve které se armáda aktuálně nachází, je prostě špatně! Tímto se ČSSD jednoznačně staví proti modernizaci armády a to je nepřijatelné.
Aby toho ale nebylo málo, tak z ambicí a “mantry” ve výši 2% HDP na obranu v roce 2024 couvají i ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) a také premiér Andrej Babiš, který prohlásil, že to není vytesané do kamene a že to je příliš mnoho. S tímto výrokem lze vyslovit souhlas. Ministerstvo obrany by mělo dostávat tolik z rozpočtu, aby bylo schopno tyto prostředky smysluplně pojmout a to v souvislosti s dopředu připravenými strategickými a významnými akvizičními projekty. Důležitá je i podpora domácího zbrojního průmyslu a poměr jeho zapojení do zakázek.
Ale pokud zamýšlí Ministerstvo obrany něco nakoupit jenom proto, že potřebuje za každou cenu utrácet abychom plnili kritéria hodnocení ve výdajích na obranu směrem k závazkům NATO, tak je to špatně. Armáda potřebuje mít k velkým akvizicím nejen vhodné organické jednotky (mírové a válečné) ale hlavně připravené lidi! Pokud dostává Ministerstvo obrany každý rok v rozpočtu navíc cca 10 miliard korun a následně je není třeba z poloviny schopno utratit, je to také špatně.
Ministerstvo obrany by mělo také hledat své vlastní vnitřní úspory. Uzavírá také některé zakázky, které jsou s otazníky. Aktuálně se jedná o 8 mobilních rušičů (STARKOM). V rozpočtu i na sněmovním Výboru pro obranu v listopadu 2019 byla uváděná cena ve výši 960 milionů korun (včetně DPH). Den na to, 14. listopadu 2019, ale kolegium ministra schválilo celkovou cenu 1 453 miliónů korun (opět včetně DPH), takže nárůst o půl miliardy za jeden den. A zde se stírá rozdíl mezi koalicí a opozicí, protože tento nákup kritizují i koaliční poslanci vládního hnutí ANO. To o něčem vypovídá.
Ministerstvo obrany by mělo postupovat vždy s péčí řádného hospodáře. Poslanecká sněmovna má kromě předkládání návrhů zákonů kontrolovat vládu a dohlédnout, že se s penězi daňových poplatníků vynakládaných v tomto případě na obranu státu nakládá účelně. Podle všeho to tak ale v současné době nevypadá.
Aktuálně Ministerstvo obrany plánuje utratit dalších minimálně 598 miliónů korun za vyslání našich speciálních jednotek do bojové operace v zemích SAHELU (Mali, Nigeru a Čadu) a to bez mandátu. A dalo by se pokračovat.
Co z toho všeho vyplývá? Veškeré informace ze světa a ekonomická čísla hovoří jasně. Přichází celkové ochlazování ekonomiky a blíží se krize. Za rok a půl jsou tu klíčové volby do sněmovny. Díky rozhazovačné politice ČSSD stále více rostou požadavky na výdaje státního rozpočtu a vláda hledá jak zajistit vyšší příjmy do svých rozpočtů zejména ve formě zavádění dalších forem zdanění. Zvyšování už tak vysokého daňového zatížení našich občanů je samozřejmě nepřijatelné a ty příjmy do rozpočtu v takových očekávaných číslech prostě také nebudou.
Všechny politické subjekty ale budou před volbami opět slibovat co všechno udělají proto, aby se armáda měla lépe. (Nechť si ale každý udělá obrázek sám, jak se jednotlivé politické subjekty k armádě za poslední dekády chovaly a také jak se na současném neutěšeném stavu armády podepsaly).
Ministerstvo obrany by si tedy mělo sundat pomyslné růžové brýle – bude prostě hůře. Je potřeba zásadně snížit provozní výdaje ministerstva, omezit byrokracii, zbavit se nepotřebné nemovité infrastruktury, stáhnout naše vojáky z Afghánistánu a vyhodnotit cíle a perspektivy všech zahraničních operací s naší účastí. Akvizice jsou potom samostatnou kapitolou zasluhující revizi a optimalizaci, protože armáda potřebuje zejména vyřešit velké a vleklé zásadní potřeby své modernizace. Bude také potřeba vyřešit otázku jak dále s nadzvukovým letectvem po skončení pronájmu.
Musí být každému jasné, že Koncepce výstavby Armády ČR (KVAČR) schválená vládou ČR je touha, která naplněna nebude a je jí potřeba zásadním způsobem předělat. Je potřeba se soustředit zejména na posilování schopností obrany území našeho státu. Pokud tomu tak nebude, tak se ten koncept celý rozpadne a ten pomyslný “poslední zhasne”. To bych ale armádě, ve které jsem strávil více než 30 let, opravdu nepřál.