Válka na Ukrajině i vývoj na Blízkém východě ukazují, jak rychle se mění podoba moderního bojiště. Drony, řízené střely a balistické rakety dnes představují hrozbu nejen pro vojenské jednotky, ale také pro civilní obyvatelstvo, energetiku a další kritickou infrastrukturu. Česká republika musí být připravena na to, že podobné hrozby se mohou v budoucnu týkat i našeho území. Proto je důležité rozvíjet protivzdušnou a protiraketovou obranu a hledat řešení, která budou odpovídat našim skutečným potřebám.
Nedávná návštěva ministra obrany Jaromíra Zůny v čele s premiérem v Izraeli přinesla možnost seznámit se s tamními zkušenostmi. Zajímavé příklady ale najdeme také v Německu a na Slovensku. Izrael patří mezi země s největšími zkušenostmi s protivzdušnou a protiraketovou obranou. Dlouhodobě čelí raketovým útokům i bezpilotním prostředkům a musel tomu přizpůsobit své obranné schopnosti.
Česká delegace se během návštěvy seznámila mimo jiné se systémem Arrow 3 a s nabídkou dalších čtyř systémů SPYDER All-in-One, které by mohly doplnit již pořizované čtyři baterie SPYDER. Právě SPYDER All-in-One představuje zajímavou možnost dalšího posílení české protivzdušné obrany. Na rozdíl od klasické baterie, která využívá několik samostatných vozidel, integruje radar, velitelské pracoviště a odpalovací zařízení na jednom mobilním vozidle Tatra 8×8. Je tak kompaktnější a umožňuje rychlejší přesun.
Jedno vozidlo ovšem nenahrazuje palebnou kapacitu celé klasické baterie. Případné pořízení proto musí zahrnovat nejen odpalovací vozidla, ale také raketovou munici, servis, výcvik a začlenění do stávajícího systému velení a řízení. Naším záměrem je získat další schopnosti protivzdušné obrany, včetně možnosti pořízení těchto systémů. Konkrétní řešení ale musí projít odborným vyhodnocením a posouzením potřeb armády.
Německo buduje protivzdušnou a protiraketovou obranu kombinací několika systémů. Vedle amerických Patriotů zavádí také německé IRIS-T SLM a izraelský Arrow 3, který je určen k zachytávání balistických raket ve velkých výškách. Německý přístup ukazuje, že moderní obrana nemůže stát na jediném zbraňovém systému. Jednotlivé prostředky musí mít své místo a vzájemně se doplňovat.
Zajímavou cestou jde rovněž Slovensko. To pořizuje izraelský systém BARAK MX a v dubnu letošního roku převzalo první baterii. Slovenský příklad ukazuje, že obranné schopnosti lze doplňovat postupně, podle konkrétních potřeb armády. Nejde jen o pořízení jednoho velkého systému, ale o budování obrany jako funkčního celku.
Česká republika musí vycházet z vlastních bezpečnostních hrozeb, geografické polohy a možností armády. Zkušenosti spojenců jsou cenné, ale není důvod jejich řešení jednoduše kopírovat. Při budování protivzdušné obrany je potřeba myslet na celý systém. Nestačí mít radar a odpalovací zařízení. Armáda musí mít také dostatek raketové munice, vyškolený personál, odpovídající logistiku a schopnost techniku dlouhodobě udržovat v provozu.
Stejně důležité je, aby jednotlivé systémy dokázaly spolupracovat. Hrozbu je potřeba včas odhalit, vyhodnotit a předat informaci příslušným jednotkám. Teprve potom může přijít účinná reakce. Právě proto je nutné posuzovat každý případný nákup v širších souvislostech. Samotné pořízení techniky ještě neznamená, že se automaticky zvýší obranyschopnost státu.
Koncepce výstavby Armády České republiky do roku 2040 představuje základní rámec pro rozvoj našich obranných schopností. Protivzdušná a protiraketová obrana do tohoto úsilí nepochybně patří.
Poznatky z Izraele a zkušenosti Německa i Slovenska jsou důležitým podkladem pro další odborné posuzování. Není ale správné předjímat konkrétní změny koncepce dříve, než budou dokončena potřebná vyhodnocení. Cílem je vybudovat propojený systém, který bude schopen chránit české území, obyvatelstvo i kritickou infrastrukturu.
Nejde o to mít co nejvíce techniky na papíře. Jde o to, aby česká armáda dokázala splnit svůj úkol, když na tom bude skutečně záležet.
