České vojenské dopravní letectvo prochází v posledních letech výraznou proměnou. Pořizujeme nové a moderní stroje, ale současně postupně zanikají některé schopnosti, které jsme v minulosti považovali za jejich samozřejmou součást. Nejde přitom jen o techniku. Jde o správné nastavení celého systému schopností.
Základna dopravního letectva v Praze-Kbelích zajišťuje přepravu vojáků, materiálu, ale také ústavních a vládních činitelů a zahraničních delegací. Je to standardní úkol armádního dopravního letectva dlouhodobě. V minulosti měla armáda pro tyto a další úkoly mnohem širší paletu letounů. K dispozici byly například Jak-40, Challenger, Tu-154, An-24, L-410 nebo salonní vrtulníky Mi-8. Postupně však tyto kapacity skončily. Jak-40 a Challenger byly vyřazeny a v roce 2025 skončily také salonní vrtulníky Mi-8.
Přitom nejde o to, že by tyto letouny byly určeny pouze pro přepravu vládních členů, politiků a dalších ústavních činitelů. Jejich význam spočíval především v tom, že dopravní letectvo mělo různé kapacity pro různé úkoly. Několik osob není nutné přepravovat velkým dopravním letounem Airbus A319CJ, stejně jako větší skupinu vojáků nebo náklad.
Současně Česká republika získává zcela jinou schopnost. První ze dvou objednaných Embraerů C-390 Millennium už armáda převzala. Jde o vojenský střední transportní letoun schopný přepravovat až 26 tun nákladu, 80 cestujících nebo 64 výsadkářů. Má sloužit k přepravě osob a materiálu, evakuaci, výsadkovým operacím, hašení požárů a dalším úkolům. C-390 proto není náhradou za Jak-40 nebo Challenger a ani ho tak nelze posuzovat. Je to jiná kategorie a jiná schopnost. Právě proto je ale namístě otázka, zda máme správně nastavenou celou strukturu dopravního letectva.
Pokud jsme postupně odstranili menší a flexibilnější kapacity, jakou máme dnes odpovídající náhradu? A je ekonomicky rozumné využívat velké dopravní letouny pro úkoly, které může zvládnout výrazně menší platforma?
Proto bychom měli u každé významné investice umět jasně odpovědět:
Jakou konkrétní požadovanou schopnost tím Česká republika získává, jaký je její rozsah a jak zapadá do našich národních i aliančních priorit?
To není kritika C-390. Naopak. C-390 může být významným posílením českého dopravního letectva.
Ale modernizace armády nesmí znamenat, že budeme mít několik špičkových schopností a současně necháme bez náhrady zaniknout jiné, které potřebujeme pro každodenní provoz státu a jsou po všech stránkách efektivnější.
Nejde o to mít co největší letadla. Jde o to mít správné letadlo pro správný úkol. A právě podle toho bychom měli posuzovat budoucnost českého dopravního letectva.