Projev na 72. schůzi Poslanecké sněmovny 2. prosince 2020 k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu
“Rozpočet Ministerstva obrany prioritně nevychází z reálných potřeb armády a hlavně z potřeb obrany státu, ale již léta odráží potřeby zajišťování zahraničních operací. Reálně pak odráží skutečnost, že armáda má přislíbeno x-miliard Kč, na které teprve hledá příslušné projekty, aby je mohla následně proinvestovat. To sebou mimo jiné přináší obrovské ceny za jednotlivé zakázky.
Stát je ve velice složité ekonomické situaci, která se dále dramatizuje. Státní dluh České republiky vzrostl za tři čtvrtletí letošního roku o 431,7 miliardy na 2,07 bilionu korun. Na každého našeho občana tak nyní hypoteticky připadá dluh zhruba 194 tisíc korun. Sněmovna ve snaze reagovat na dopady globální pandemie koronaviru postupně navýšila schodek rozpočtu ze 40 až na 500 miliard korun.
K tomu navíc Vláda ČR předkládá návrh rozpočtu na rok 2021, kde se zatím počítá s mínus 320 miliardami korun. Na straně příjmů ale není zohledněn jejich výpadek včetně plánovaného zrušení super hrubé mzdy. Chybí pomoc podnikatelům a kompenzace živnostníkům. Je zřejmé, že ještě může dojít k dalšímu zhoršení ekonomických prognóz a když k tomu připočítám dopady výběru daní, tak jsme někde kolem 400 miliardového deficitu. A může být hůře. Nikdo dnes není schopen s určitostí říci, kdy druhá vlna pandemie skončí a jestli například v březnu nepřijde vlna další.
Bezpečnostní situace ve světě se zhoršuje. Pokud se podívám na Výroční zprávu Vojenského zpravodajství, a to, jak se chová Turecko, Zprávu o zajišťování obrany 2019, na tabulky použitelnosti vybraných hlavních druhů bojových systémů a hodnocení připravenosti sil a prostředků k plnění vojensko-politických ambicí, jsou oprávněné důvody k obavám. Je potřeba posilovat vlastní obranné schopnosti, předělat a upravit strategické dokumenty a zároveň adekvátně snížit úkoly a ambice armády, například v účastech na zahraničních operacích a zároveň podpořit domácí zbrojní průmysl. Je potřeba zahraniční operace vyhodnotit, jejich počet optimalizovat a některé ukončit. Mám tím na mysli zejména Afghánistán, Irák a Mali.
Příprava akvizičních projektů je dlouhodobě složitá a komplikovaná záležitost, která může trvat i třeba 2 roky. Jsem ale zároveň přesvědčen, že bez zásadních změn v provádění akvizičních procesů na MO, se situace nezlepší nikdy. Je to důsledek komplikovanosti a administrativní náročnosti spojené s nedostatkem odborného personálu a také nedostatečném využívání schopností našich státních podniků. Projekty nejsou dostatečně dopředu připravené, mění se specifikace a následně jsou snahy o zkracování termínů na jejich realizaci s dovětkem, že pokud někdo zpochybňuje tyto akvizice, tak je proti modernizaci armády.
SPD není proti modernizaci armády, ale je pro nás nepřijatelné, aby v situaci v jaké se naše země nachází, chtěla vláda nasypat v příštím roce více než 7 miliard korun do cizích ekonomik. Hlavně jsou to zbrojní zakázky bez výběrového řízení způsobem vláda-vláda. I když někdo argumentuje offsetovými programy, já jsem přesvědčen o tom, že jde o čistou podporu ekonomik cizích zemí v této složité době. Poláci, Maďaři a Slováci ale i další státy se rozhodly repasovat některé vojenské věci a řekli, ano, my si to koupíme, my také chceme bojeschopnou armádu, ale koupíme si to za dva, za tři, za čtyři, za pět let, až ta největší ekonomická krize pomine. A já jsem čekal, že to naše vláda udělá také, ale zatím mám pocit, že to za něco vyměnila nebo směnila někde ve světě.
Armáda na tom z hlediska modernizace není dobře a hlavní příčinou je skutečnost, že byly v minulosti kráceny její rozpočty a neprováděly se potřebné akvizice v době ekonomické konjunktury.
Za prvních deset měsíců roku 2020 stihl resort proinvestovat jenom asi 7 miliard korun. Během cca tří týdnů dnů musí tedy ministerští úředníci najít způsob, jak využít zbývajících nějakých 6 miliard korun určených na investice. Předpokládám tedy, že se jim opět nepodaří do konce roku několik miliard korun proinvestovat. A to je již v podstatě každoroční evergreen s dalším dopadem na armádu.
Takže jednak je za stávající situace potřeba podpořit politiku šetření, tedy aby se neplýtvalo, protože doba je zcela mimořádná a na druhou stranu podpořit domácí zbrojní průmysl.
Takže ty pozměňovací návrhy jsou ve smyslu:
– škrtnutí zbytných výdajů, což jsou podle mně náklady na zahraniční operace v Afghánistánu, Iráku a v Mali. Náklady na tyto zahraniční operace v celkové výši cca 700 miliónů korun, potom navrhuji převézt na umoření státního dluhu.
– nasměrovat některé položky určené na splátky do zahraničí na položky určené na technické zhodnocení stávající výzbroje a techniky, tedy BVP, houfnic a vrtulníků, tedy nekrácení celkového objemu rozpočtu pro MO, ale převézt vyčleněné prostředky v celkové výši cca 7,52 miliardy korun v rámci rozpočtové kapitoly MO na další programy oprav, udržování a technického zhodnocení těchto druhů výzbroje a techniky. Tímto opatřením podpořit domácí podniky, zejména VOP CZ, LOM Praha a jejich zaměstnance.
Závěrem bych chtěl ještě dodat, že každoroční výdaje na armádu by měly být v souladu s dopředu kvalitně připravenými akvizičními projekty a ministerští úředníci by je měli umět také smysluplně a účelně proinvestovat.
Takže na základě těchto důvodů, které jsem popsal, navrhuji příslušné změny, které jsou obsahem a podrobně popsány v odůvodnění mého pozměňovacího návrhu.”