Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Ministerstvo obrany neumí akvizice, hrozí škrty v rozpočtu a armáda bije na poplach.

Radovan Vích 0

Negativních zpráv je poslední dobou více než dost. Stát je ve velice složité ekonomické situaci, která se dále dramatizuje. Státní dluh České republiky vzrostl za tři čtvrtletí letošního roku o 431,7 miliardy na 2,07 bilionu korun. Na každého našeho občana tak nyní hypoteticky připadá dluh zhruba 194 tisíc korun. 

Sněmovna ve snaze reagovat na dopady globální pandemie koronaviru postupně navýšila schodek rozpočtu ze 40 až na 500 miliard korun. V červnové aktualizaci Strategie financování a řízení státního dluhu České republiky na rok 2020 Ministerstvo financí uvádí, že státní dluh by měl na konci letošního roku dosáhnout zhruba 2,12 bilionu korun.

To, co se vládě může právem vytýkat, je, že nepřijala opatření již na konci léta. Před půl rokem chyběly roušky a respirátory. Občané je vyráběli doma a iniciativně nahrazovali nedostatky v přípravě země na krizi. Jejich práci si přivlastnili politici, kteří se chválili, že Česká republika je nejlepší. Dnes stejní politici zmatkují a nekoncepčně vydávají jedno prohlášení za druhým. Vláda v krizové komunikaci selhala. Opatření se překrývají a není jasné zda vůbec existuje jasná koncepce. Dnes jsme fakticky ve věci rizika nákazy nejhorší zemí na světě a vláda spekuluje o úplné karanténě. Situace se dále dramatizuje a stále není vidět pomyslné světlo na kanci tunelu. Nikdo dnes není schopen s určitostí říci, kdy druhá vlna pandemie skončí a jestli například v únoru nepřijde vlna další.

K tomu se vedou debaty o podobě návrhu rozpočtu na rok 2021. Návrh vlády zatím počítá s mínus 320 miliardami. Na straně příjmů ale není zohledněn výpadek příjmů včetně plánovaného zrušení super hrubé mzdy. Vláda plánuje další odklad EET do konce roku 2022, což je rozhodně krok správným směrem. Měli by ale EET zrušit. Chybí pomoc podnikatelům a kompenzace živnostníkům. Je zřejmé, že ještě může dojít k dalšímu zhoršení ekonomických prognóz a když k tomu připočítám dopady výběru daní, tak jsme někde kolem 400 miliardového deficitu. A může být hůře. Společnost je rozladěna a má oprávněné výhrady.

KSČM po debaklu v krajských a senátních volbách hledá své nové vedení a stupňuje požadavky na vládu, kterou toleruje a podporuje. Komunisté chtějí seškrtat růst výdajů na obranu o 10 miliard a nechat je jako rezervu pro boj s pandemií – to je požadavek, kterým komunisté podmiňují podporu státního rozpočtu na příští rok. České televizi to řekla předsedkyně sněmovního rozpočtového výboru Miloslava Vostrá (KSČM). Ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) je ochotná o tomto požadavku jednat. Vláda ANO a ČSSD, kterou KSČM jako jediná ve sněmovně podporuje, bude schvalovat rozpočet v pondělí.

Částka 10 miliard korun je v celkovém objemu státního rozpočtu cca 0,7%. To je pro srovnání např. stejná částka, kterou nás stojí roční výdaje na provoz krajských úřadů. V rozpočtu Ministerstva obrany se však jedná o téměř 12% a to je v celkovém objemu rozpočtové kapitoly MO položka velmi významná. Premiér Andrej Babiš počátkem roku prohlásil po jednání s představiteli ministerstva a armády, že neplánuje škrtat armádní rozpočet, že pouze bude muset ministerstvo strategické nákupy rozložit v čase. To bylo ale před počátkem pandemie.

Situace není pro Ministerstvo obrany a zejména armádu jednoduchá. Pokud by vláda na návrh KSČM přistoupila, dostala by sice armáda oproti letošku stále ještě téměř o 3 miliardy korun více, v poměru k plánovanému hrubému domácímu produktu (HDP) by ale výdaje na obranu naopak mírně klesly (z letošních 1,31 na 1,29% HDP). Ministerstvo obrany ale plánovalo na příští rok částku 85,4 miliardy korun (1,46% HDP).

Vicepremiér Jan Hamáček (ČSSD) prohlásil 14. února 2020, že nepočítá s tím, že Česko bude v roce 2024 dávat na obranu 2% HDP, jak se zavázalo spolu s ostatními členy Severoatlantické aliance. Podle Hamáčka nejprve Česko postupně navýší na 1,4 procenta HDP. Řekl to na okraj mnichovské bezpečnostní konference. A to bylo také před počátkem pandemie. Dnes je situace diametrálně odlišná.

Vláda nyní na vojáky spoléhá v souvislosti s rapidně zhoršenou epidemickou situací, „na starost“ armáda dostala plánovanou záložní nemocnici v Letňanech. Stovky vojáků navíc nepřetržitě působí v domovech pro seniory, v sociálních službách, v odběrových týmech, v chytré karanténě nebo v poddimenzovaných call centrech. Vojáci byli při řešení koronavirové krize nasazeni například při hlídání státních hranic, do odběrových týmů nebo při rozvozu materiálu. Jejich zdravotníci slouží ve vojenských i civilních nemocnicích a armáda byla pověřena výstavbou polní nemocnice v pražských Letňanech. Její odborníci se také výraznou měrou podílejí na zajištění fungování tzv. chytré karantény. Armáda prostě jede na doraz a je jí potřeba za to poděkovat. Je však potřeba dodat, že konají úkony, které nejsou primárně úkoly armády, ale suplují nedostatečné kapacity systému krizového řízení, který je v gesci ministra vnitra Jana Hamáčka (ČSSD).

Ministr obrany Lubomír Metnar (za ANO) a náčelník Generálního štábu armádní generál Aleš Opata se proti snahám o snižování rozpočtu Ministerstva obrany na příští rok důrazně ohradili. Je ale potřeba se podívat na příčiny stávající výše rozpočtu a stavu naší armády zpětně. Naše armáda je dlouhodobě podfinancovaná a úroveň obranných schopností jednotlivých druhů vojsk je velmi rozdílná. Hlavní druhy výzbroje, techniky a materiálu jsou za prahem životnosti a jejich zásoby jsou nízké. Nejhorší je situace v pozemním vojsku a protivzdušné obraně státu. Navíc peníze, které Ministerstvo obrany dostává, tak je neumí utratit.

Armáda se má dlouhodobě dočkat přezbrojení pásových obrněných vozidel. Plánovaný nákup se několikrát posunul. Naposledy z roku 2019 na rok 2020 a nyní se odsunuje znovu. Přitom pásová obrněná vozidla BVP2 jsou od roku 2015 za prahem životnosti. Akvizice měla být spuštěna již před mnoha a mnoha lety za vlád ODS a ČSSD v době ekonomické konjunktury. Tehdy ale byly jiné priority. Příležitostní zpěváci, ořezávači sádla a herci to z různých důvodů odkládali a dnes armáda sklízí tyto trpké plody.

Zatímco armáda plnila úkoly v souvislosti s pandemií, tak Ministerstvo obrany z celoročního balíku na investice stihlo utratit jen cca třetinu. Za prvních devět měsíců roku 2020 stihl resort proinvestovat jen asi 6 miliard korun. Přitom se nejednalo o žádné strategické projekty, ale např. o technické zhodnocení tanku T-72 v hodnotě 1,098 mld Kč, komplexní servisní podporu na vozidla Pandur za 2,39 mld Kč, čtyři druhy kontejnerových střel pro dálkové zaminování za 484 mil Kč atp.

Ze strategických nákupů se obecně stalo politikum a způsoby nákupů bez výběrového řízení (vláda – vláda – G2G) nebývají nejlevnější variantou. To jsou americké vrtulníky, pásová bojová vozidla ale i děla CAESAR. Předpokládaná hodnota zakázky činí v tomto případě 5,95 mld. Kč včetně DPH (cca 105 mil. Kč za kus). Dánsko ale koupilo kus za 75 miliónů korun. Obrana s nákupem spěchá a chce při nákupu využít výjimku ze zákona o zadávání veřejných zakázek na nákup vojenského materiálu. Při smluvních ujednáních by ale vždy měli postupovat transparentně a s péčí řádného hospodáře.

Během 75 dnů musí tedy ministerští úředníci najít způsob, jak využít zbývajících nějakých 10 miliard korun určených na investice.  Ptám se, co dělali v létě? Předpokládám také, že se jim opět nepodaří do konce roku několik miliard korun proinvestovat. A to je již každoroční evergreen s dalším dopadem na armádu.

Možnosti hledání úspor ve státním rozpočtu tu ale jsou i jinde. Např. vyvádění dividend nadnárodních koncernů svým mateřským firmám do zahraničí. Zde se jedná o každoroční částku ve výši minimálně 300 miliard korun. Dále zrušení podpory tzv. “Solárním baronům”, financování politických neziskovek, inkluze ve školství atd. Nyní nás ale zřejmě čeká další oddálení tolik potřebných strategických a klíčových akvizic pro armádu.

Ministr obrany Lubomír Metnar bije na poplach a hovoří o ztrátě bojeschopnosti v případě škrtů. S tím se dá vyslovit souhlas. Má ale na současné situaci svůj podíl. Ministr obrany má ministerstvo řídit a nikoliv se nechat vléci sledem událostí. V tomto případě chyběla z jeho strany prozřetelnost a prozíravost a tempo příprav strategických akvizičních projektů mělo být v průběhu roku mnohem vyšší. Teď se to již asi nezachrání a v oblasti plánu a podpory rozpočtu na příští rok jsou jiné priority koaličních politických subjektů, podle dopadů na jejich cílové skupiny voličů. Příští rok je prostě volební a pro ČSSD a KSČM klíčový, protože jim hrozí definitivní odchod ze Sněmovny. S tím se ale muselo počítat.

Každoroční výdaje na armádu by měly být v souladu s dopředu připravenými akvizičními projekty a ministerští úředníci by je měli umět také smysluplně a účelně proinvestovat. Pokud někdo stále tvrdošíjně spoléhá pouze na kolektivní obranu NATO a EU, tak takováto úvaha je mylná. V první řadě totiž musíme mít schopnosti se bránit sami a tak tomu v současné době není. Je také potřeba se zabývat intenzivní přípravou na obranu vlastního státu svými vlastními silami a prostředky, což je prvořadým úkolem armády. Je potřeba také podporovat domácí zbrojní průmysl. Namísto výsadkového pluku, který má velmi nízkou bojovou hodnotu, potřebujeme další 2 brigády mírově a další 4 válečně a k tomu dostatečný počet záloh včetně efektivního způsobu jejich přípravy na základě dobrovolnosti s motivační rolí státu. To by se ale musela změnit Bezpečnostní a Obranná strategie ČR a Koncepce výstavby AČR. Tohoto ale tato vláda schopná není.

Radovan Vích

poslanec, místopředseda Výboru pro obranu PS PČR

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *