V Bělorusku proběhly minulý týden prezidentské volby, ve kterých zvítězil současný prezident Vladimír Lukašenko. Vyhrál poměrně jednoznačně s výsledkem téměř 80 %. Bělorusko po výsledcích voleb zažívá protesty a násilí v ulicích. Násilí je potřeba jednoznačně odsoudit. Každý má ale nárok na protesty, shromažďování, demokracii a svobodu projevu.
Bělorusko je země s nulovou demokratickou tradicí a jejich vláda je pod autoritativním režimem prezidenta Lukašenka, který dosud politicky přežíval díky lavírování mezi Ruskem, EU a USA. Lukašenko chce dále pokračovat v lavírování a je nutné říct, že Bělorusové jsou rozděleni v jeho podpoře. Má podporu venkova a lidí v menších městech, i když ji po svém postoji ke koronaviru zde postupně ztrácí. Současné protesty tedy nejsou žádným překvapením. Bělorusko nemá tradici demokratického střídání moci. Lukašenko přesto volby zřejmě vyhrál, ale je jasné, že jeho politika je ve slepé uličce.
Bělorusko na tom není ekonomicky nejlépe. Středozemní stát v blízkosti Ruska s deseti milióny obyvatel je zajímavý pouze proto, že přes jeho území vedou energetické trasy do Evropy, ale po dokončení rusko-německého projektu Nord Stream 2 význam Běloruska jako tranzitní země klesne. Takže co bude dál s Běloruskem rozhodnou nepochybně konzultace mezi Ruskem a Německem. Německo má vůbec s Ruskem dlouhodobě “jiné” vztahy zejména díky stigmatům z II. SV. Pokud by naopak USA zablokovalo North Stream 2, tak zvýší ceny ruských surovin tranzitními poplatky a prosadí do Evropy dodávky zkapalněného břidlicového plynu z USA.
Putin navíc údajně vyzval vloni Lukašenka, aby se připojili k Rusku. Žádné hranice, společná měna a bezcelní zóna. Odmítnuto – zatím. Nicméně velmi blízké vazby ve formě například společných vojenských cvičení anebo společné protivzdušné obraně jsou realitou.
Řada politiků se k výsledku právě proběhlých prezidentských voleb vyjadřuje s pochybami a požaduje jejich anulaci a opakování, třeba americký ministr zahraničí Mike Pompeo. Premiér Andrej Babiš dokonce podpořil urgentní svolání Evropské rady s tím, že Bělorusové potřebují “naši rychlou pomoc”.
Tady vidím rozdílnost přístupu. Najednou mají všichni starost o Bělorusko, které není v EU. Když se ale jednalo o Katalánce anebo Francouze, tak jako kdyby měli bruselští potentáti a premiéři členských zemí zakázáno mluvit. EU by se měla starat především třeba o to, jak to, že byli zatčeni představitelé vlády v Katalánsku, které má autonomii a jako takové by mělo mít možnost se odtrhnout od Španělska. Také by se měla EU zabývat zastavením ilegální imigrace. Nikoliv však trvalými přerozdělovacími kvótami, ale systémovými kroky.
Bělorusko je samostatný stát a nikdo nemá právo zasahovat do jejich politiky. Oni si rozhodují o tom jak tam budou žít a pokud se občanům něco nelíbí mají možnost proti tomu protestovat a odvolat se třeba k mezinárodnímu soudu. A když tam proběhly volby a výsledek dopadl tak, jak dopadl, není důvod jiných se vměšovat do vnitřních záležitostí jejich státu. A pokud se do nich chce někdo vměšovat, potom je to porušování mezinárodních vztahů. Je nepřípustné, aby USA, EU anebo kdokoliv další nařizoval a vyjadřoval se k tomu, jak mají žít lidé ve svém vlastním státě. V Bělorusku je potřeba to nechat na bělorusích. Ať si to rozhodnou sami.