Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Konečně je na řadě odsouzení zvěrstev UCK v Kosovu

Radovan Vích 0

Kosovského prezidenta Hasima Thaçiho obvinili minulý týden v Haagu z válečných zločinů. Thaçi je mezi deseti lidmi, které prokurátor zvláštního tribunálu obvinil z válečných zločinů a ze zločinů proti lidskosti, včetně téměř stovky vražd.

Mezinárodní soudní dvůr v Haagu tedy konečně začal soudit i jiné než Srby, nyní přišel na řadu kosovský prezident. Až letos tedy začala náprava nespravedlnosti způsobené trestáním jen jedné válčící strany při postupném rozpadu bývalé Jugoslávie. Teď jsou na řadě konečně zločiny a zvěrstva v Kosovu.

Je potřeba zdůraznit, že o Thaciho zločinech si štěbetali vrabci na střeše již v době, kdy Západ “slavně” Kosovo posvětil a Thaci se objímal s krvavou Madeleine Albrightovou, Junckerem a kancléřkou Merkelovou a od demokratického prezidenta USA Obamy a našeho Karla Schwarzenberga sklízel pochvaly. A my jsme Kosovo uznali tehdy jako samostatný stát. Jak příznačné!

Kromě krvavého rozpadu Jugoslávie probíhal tehdy také zásadní rozpad Sovětského svazu doprovázený menšími lokálními válkami trvajícími ještě desetiletí (Čečensko), případně kratšími konflikty (Moldávie a problém Podněstří, rusko-gruzínský konflikt apod.), zhroucením měny, zastavením výplat v řadě odvětví, zejména ve státním sektoru, a dokonce se objevil i lokální hladomor. Přátelský rozchod Čechoslováků v roce 1993 tedy byl světlou výjimkou a zářným příkladem klidného a hlavně mírového řešení snahy Slovenska po samostatnosti. Úplně opačný proces, sjednocení, se týkal pouze Německa. To z Německa vytvořilo jeden ohromný celek silný jak ekonomicky, tak politicky. Výsledky toho vidíme dodnes, kdy prakticky ovládá politicky a ekonomicky společně s Francií celou EU

Když se vrátím ke státům, které se rozpadly, nebyly to vždy rozpady zaviněné jen vnitřními vlivy. Jsem přesvědčen, že především v bývalé Jugoslávii tomu tak nebylo. Dnes už jasně známe mechanismus vyvolávání barevných revolucí, tedy jak některé státy působí uvnitř jiného státu, zfanatizují obyvatelstvo k účasti na demonstracích a způsobí tlak veřejnosti na změnu režimu. V bývalé Jugoslávii se těch vlivů sešlo hned několik.

Zaprvé tam bylo historicky založené vnitřní pnutí mezi jednotlivými národy. Za druhé tam byly zahraniční vlivy, a to jak ze Západu (viz rychlé uznání Chorvatska Německem, “humanitární” bombardování Srbska vojsky NATO pod vedením USA, s cílem aby Srbsko “pustilo” Kosovo. A k tomu občasné operace pod falešnou vlajkou a netečnost mezinárodních sil – Srebrenica), tak z východu, resp. jihovýchodu (Albánie, Turecko, další muslimské země). V Jugoslávii se dlouhodobě setkávala tři rozdílná náboženství v jejich intenzivní formě: pravoslavné křesťanství Srbů, římské katolictví Chorvatů a muslimové v Bosně a Hercegovině i jinde. 

Stručně shrnuto, konflikt v Jugoslávii v prvním kole dopadl tak, že se v červnu 1991 rychle oddělilo Slovinsko, následovala desetidenní válka omezeného rozsahu ukončená Brionskou deklarací a Slovinsko dostalo silnou podporu EU. Když se ale stejně chtělo oddělit v červnu 1991 Chorvatsko (uznáno EU v lednu 1992) a v březnu 1992 také Bosna a Hercegovina, to už zažehlo velké ozbrojené konflikty, ať už je budeme označovat jako občanské války nebo separatistické boje. Hlavní střety byly mezi Srby a Chorvaty, oddělení Bosny a Hercegoviny, na jejímž území byla také velká část srbské populace, zažehlo tzv. bosenskou válku. Ta proběhla v letech 1992-1995 a byla ukončená Daytonskými mírovými dohodami s následnou přítomností mezinárodních vojsk IFOR a SFOR. Známé je zejména dlouhodobé obléhání a odstřelování Sarajeva. Bohužel uspořádání Bosny a Hercegoviny vypadá i dnes jako nepříliš stabilní. Výsledek po prvním kole tedy byl: oddělení Slovinska, Chorvatska, Bosny a Hercegoviny, Makedonie. V tomto prvním válečném kole došlo k nezměrnému utrpení na všech bojujících stranách, zásadně to odnášeli také civilisté a mezinárodní síly selhávaly v urovnání konfliktu.

V druhém válečném kole, v letech 1989-99 se chtělo ze zbývající části bývalé Jugoslávie (tj. ze Svazové republiky Jugoslávie) vydělit Kosovo, resp. v oblasti Kosova žijící kosovští Albánci. Tuto snahu podpořilo referendum na území Kosova a také nálety na hlavní město Srbska, Bělehrad. Letecké útoky vedla mezinárodní koalice (hlavně NATO, do kterého Česká republika těsně před tím také vstoupila a ihned umožnila přelety spojeneckých letadel). Do uznávání Kosova se ale státy, které v tom nebyly zainteresované, příliš nehrnuly. Mnohým bylo jasné, že by stejný princip mohla použít k separatistickým tendencím i libovolná etnická menšina na jejich území.

Svazová republika Jugoslávie zanikla 5. června 2006 odchodem Černé Hory a zbylá část se přejmenovala na Srbskou republiku. Černá Hora se dokonce roku 2017 stala členem NATO (Chorvatsko už roku 2009).

Pro potrestání zločinů při rozpadu bývalé Jugoslávie byl vytvořený speciální soud, tzv. Mezinárodní soudní tribunál pro bývalou Jugoslávii. Byl dočasný a po roce 2017 ho nahradil Mechanismus OSN pro trestní tribunály. Jeho výsledky bohužel nesplnily očekávání, potrestal hlavně Srby, na ostatní si buď netroufal nebo nestačil. Otáka je proč tomu tak bylo a kdo na tom měl zájem? Soudní procesy provázely procesní podivnosti (Šešelj, Milošević), úmrtí svědků (v procesu s bývalým kosovským premiérem a předtím velitelem UҪK, Ramušem Haradinajem), úmrtí obviněných (Miloševiç), naopak zasahující vojáci západní koalice byli z hlediska tohoto soudu beztrestní.

Předsedkyně soudu, Carla Ponteová, později prozradila, že některá vyšetřování nebyla soudu umožněna, například ohledně odebírání orgánů zajatým Srbům v Kosovu. Po velké nespokojenosti s takovými výsledky byl v roce 2015 vytvořen Zvláštní tribunál pro Kosovo, který ale až nyní dává nějaké hmatatelné výsledky. Tím je obvinění úřadujícího kosovského prezidenta Hashima Thaçiho, který je spolu s dalšími podezřelými (mj. bývalý předseda kosovského parlamentu, Kadri Vesely) obviněn z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti na kterých se zásadním způsobem podílela tzv. kosovská osvobozenecká armáda (UCK), které tehdy Thaçi velel.

Aktivity a zvěrstva v Kosovu byly tehdy převážně financovány z distribuce a prodeje tvrdých drog do států západní Evropy, pašování cigaret a z ilegální těžby dřeva. UCK na svou činnost také dostávala prostředky prostřednictvím bohatých albánských emigrantů žijících v emigraci ve státech Evropy a USA. Kvalifikované odhady hovoří o částkách mezi 75 až 100 milióny USD a tato částka zřejmě souvisela právě s ilegálními drogovými obchody, do kterých byla UCK a její členové zainteresováni. Důkazy však doposud chyběly. Myšlenka velké Albánie a tehdejší běsnění UCK se týká stovek obětí z řad Srbů, Albánců, Romů a politických oponentů, plus případů jejich mizení, perzekucí a mučení.

Thaçi se zprávu o svém obvinění dozvěděl na palubě letadla do USA, které okamžitě obrátilo cestu zpět a zrušeno bylo i plánované jednání se Srby. Zdá se, že spravedlnost konečně přestala zavírat oči nad drsnými zločiny při vzniku Kosova. Staré naše přísloví říká, že “boží mlýny melou pomalu ale jistě”. A to je dobře. Spravedlnost a zvěrstva musí být jasně pojmenována a viníci potrestáni. Akorát někdy ta spravedlnost si dává na čas a to tentokrát docela hodně.

Mezi státy, jež nezávislost Kosova uznaly, je například vedle USA i většina zemí Evropské unie, včetně Česka. Na druhé straně odmítavý postoj Srbska podpořily především Rusko a Čína. Kosovo ale neuznalo např. Slovensko, Španělsko, Rumunsko, Řecko a Kypr. V průběhu času dokonce několik států uznání Kosova za samostatný stát také odvolalo. Jsem přesvědčen, že nastal nejvyšší čas aby Česká republika také přehodnotila uznání nezávislého Kosova, protože tohle je jasný další důvod. SPD a i já osobně se k tomuto kroku hlásíme.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *