Evropská unie opět ukázala svou nepotřebnost. Tentokrát už ale došlo Evropské komisi i Evropskému parlamentu, že si bez nich členské státy EU poradí dokonce lépe, a tak přitvrzují a jdou si došlápnout na některé členské státy. Oklepala se z koronaviru, ale metody jsou stejné jako dříve.
Když byla nejtěžší koronavirová krize, byly orgány EU, včetně Evropské komise, pečlivě zalezlé. Maximálně zdržovaly uzavírání hranic mezi členskými státy. Viz případ letů do Itálie, jejichž zákaz si tehdy vláda ověřovala v Bruselu, jestli tedy vůbec “můžeme”. Hodně životů v ČR pak zachránilo to, že už se příště vláda neptala. Jen co se krize zvolnila, už je hlavní starostí orgánů EU zase do všeho kafrat. Občas to ale vyznívá až komicky.
Předsedkyně EK Ursula von der Leyen poté, co natočila převratné video, jak si správně umýt ruce, chtěla bránit rychlejšímu rozvolňování krizových opatření proti koronaviru, a to ve chvíli, když na ně členské státy začaly pomýšlet. Po nějaké době došlo k obratu, a přeplacení úředníci v Bruselu vyhotovili návod, jak rozvolňovat a otevírat hranice států. Tak například v něm radí, aby první otevřely hranice ty státy, kde už je situace stabilizovaná (?!?). Takže státy které to zvládly, otevřete své hranice státům, které to nezvládají. To zní jako návod na vyvolání druhého kola nákazy koronavirem.
Naštěstí EU nemá v oblasti zdravotnictví a zvládání epidemií pravomoc, takže může jen radit a tlačit na členské státy, aby se jejími radami řídily. Jak to dopadlo? Například pobaltské státy na nic nečekaly a otevřely si navzájem hranice už 15. května, když se to hodilo jim. Česká republika zatím rozumně vyčkávala, spíš stála o otevření hranic se Slovenskem, případně s Rakouskem. Jiné státy, kde situace ještě zvládnutá není, se ale hrnou do otevírání hranic se sousedy (Francie, Itálie, Německo) a tím dost míchají kartami. Jedná se o velké a tradiční státy, takže blokovat to nebude jednoduché. Kdyby to byly státy z východní části EU, tedy tzv. “newscomers”, tak ty by byly bezpečně ignorovány.
Činnost EK se v této nelehké době ale neomezuje pouze na udílení “dobrých” rad, zároveň se věnuje své oblíbené činnosti, kárání hříšníků. Tentokrát si vzala na paškál naše Ministerstvo pro místní rozvoj a jím připravený zákon schválený ve stavu legislativní nouze a už platný, který zavádí možnost voucherů místo vrácení peněz za neuskutečněný turistický zájezd (zvaný „lex voucher”). EK vyhrožuje žalobou nebo finanční sankcí za neplnění. To, že zákon v praxi moc nefunguje, resp. se ho některé cestovky snaží obcházet, je něco, co si musíme řešit vnitrostátně. Ne na základě vyhrožování ze strany EK. Problém je zřejmě také v tom, že vouchery vymyslela i EK, ale až po nás, a ČR má již zákon přijatý.
EP za EK také rozhodně nezůstává pozadu. Aktuálně je tu výzva, aby „Evropská komise pečlivě posoudila, zda politická situace v České republice plně respektuje zásady právního státu, a aby přijala veškerá přiměřená opatření na ochranu právního státu jakožto jedné z klíčových zásad EU, pokud shledá, že je tato zásada skutečně ohrožena.” Tím EP kryje záda EK v jejím šikanování členských zemí, tedy zejména zemí formátu V4. Tedy dodržování zásad právního státu už má EK s podporou EP hlídat nejen v Maďarsku a Polsku, ale nově také v České republice. Ve výčtu už chybí jen Slovensko, na které jistě bude tento zvýšený dohled uplatněn v blízké době. Tato hra už má silný nádech frašky.
Je na tom jasně vidět, že EU je nereformovatelná, neupravitelná zevnitř do rozumné podoby, při které by v ní bylo možné získat a zároveň neztratit svou důstojnost a možnosti, jak přežít toto století, které vypadá, že bude podobně drsné jako první polovina toho minulého. Tady občas někdo přijde s názorem, že z východu k nám nikdy nic dobrého nepřišlo, ale že by tedy ze západu k nám přišlo něco co by nás zásadním způsobem obohatilo, tak na to si tedy nějak nevzpomínám.
Přitom ale při prosazování národních zájmů je potřeba si někdy umět dupnout. V této souvislosti závidím třeba Maďarům premiéra Viktora Orbána.
Ten si pozval na kobereček velvyslance ze severských a skandinávských zemí. Stalo se tak poté, když po pečlivém zkoumání a šťourání se v různých právech a předpisech došli “právní experti” EK k závěru, že neexistuje žádný právní podklad proti jeho vládě za údajné porušování práv maďarského lidu během koronavirových opatření. V tomto smyslu stále probruselská média dehonestují maďarskou vládu za přijetí dočasných dekretů a to zejména v severských a skandinávských zemích. A Maďarům logicky došla trpělivost, načež si maďarský ministr zahraničních věcí Peter Szijjártó předvolal na kobereček velvyslance Islandu, Finska, Švédska, Norska a Dánska a oznámil jim, aby si laskavě všichni hleděli svých záležitostí a že Maďaři nemají vůbec žádný zájem o jejich vznešené rady.
Maďaři tak neustále ukazují, že jsou skutečně suverénní zemí, a jejich vláda pracuje v zájmu obyvatelstva své země. Nejsou ničí loutkou a dokážou si prosadit svůj vlastní názor a postoj. Takto se dělá politika sebevědomého a suverénního státu. Smekám před jejich odvahou a hrdostí. Tak to totiž má být. My takového premiéra zatím ale nemáme. Je to škoda.