Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Nepřijatelné – Institut strpění odmítnutého žadatele o azyl, který páchá trestné činy.

Radovan Vích 0

sV posledních dnech na sociálních sítích a v médiích rezonuje kauza institutu strpění žadatele o azyl, kterému byl azyl odmítnut. Má se stát součástí českého azylového zákona, a to jako důsledek zlomového rozhodnutí Evropského soudního dvora (ESD). Je na tom krásně vidět, proč začíná být vyloženě nebezpečné a naši společnost ohrožující, zůstávat i nadále v Evropské unii.

Ve stručnosti, ESD odpovídal na několik předběžných otázek z členských států, které chtěly vyhostit do země původu žadatele o azyl, kteří spáchali závažné násilné trestné činy. ESD odpověděl, že i tak si je dané státy mají nechat na svém území a Jan Hamáček, předseda ČSSD, jako ministr vnitra, hned aktivně předložil novelu azylového zákona, která to zakotvuje do českého právního řádu. Ta novela je nyní v mezirezortním připomínkovém řízení, následně má být dle standardních legislativních pravidel předložena vládě a pak ke schválení Parlamentu ČR.

Z mého pohledu je rozsudek ESD přinejmenším podivný. I když se ohání nejen evropským azylovým právem, ale i mezinárodní Ženevskou úmluvou. Její článek 32 totiž stanoví, že „Smluvní státy nesmí vyhostit uprchlíka zákonně se nacházejícího na jejich území, kromě případů odůvodněných státní bezpečností nebo veřejným pořádkem.” a článek 33 zapovídá vracení uprchlíka do země (zemí), ve kterých by jeho život či osobní svoboda byly ohroženy na základě jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité společenské vrstvě či politického přesvědčení. Ale je tam také limit tohoto postupu, tedy kdy to neplatí. To je v situaci, kdy uprchlík může být z vážných důvodů považován za nebezpečného v zemi, ve které se nachází, nebo který poté, co byl usvědčen konečným rozsudkem ze zvláště těžkého trestného činu, představuje nebezpečí pro společnost této země.

Prostě jsou tam klasické bezpečnostní limity. Tedy princip: „My tě přijmeme, budeme zkoumat, jestli máš nárok na azyl a nevyhostíme tě, ale jen, pokud se budeš chovat slušně a nebudeš ohrožovat naše obyvatelstvo”. Domnívám se, že kdyby tam tenhle bezpečnostní limit už v počátku nebyl, moc signatářských států Ženevské úmluvy by se nenašlo. A právě tenhle bezpečnostní limit se snaží ESD odstranit. Příklady, jaké posuzoval při odstranění tohoto limitu, jsou hrůzné (např. znásilnění nezletilého dítěte).

Pokud tohle ESD opravdu nevadí, pak je nelidský. Ruší tím aplikaci trestního práva na tzv. uprchlíky (žadatele o azyl). Už je vlastně nepůjde vůbec vyhostit. Nenamlouvejme si, že o tohle přesně nešlo. Navíc stačí pouhé prohlášení žadatele o azyl, že byl v nějaké zemi ohrožen. Jestli se to následně prokáže nebo ne, to už je jedno. Buď se z něj na konci procesu stane azylant nebo osoba v režimu strpění. Ale už ho od nás nedostaneme, bez ohledu na to, jaké bestiální činy by třeba spáchal. Připomeňme si, že v červnu Abdallah Diallo (prý původem z Libye), který byl po odmítnutí žádosti o azyl v režimu strpění v Německu, ale přesto přijel do Čech, znásilnil 16 letou českou dívku u Litoměřic.

Ministr vnitra Hamáček v této souvislosti používá argumentaci v tom smyslu, že zákon zpřísňuje udělení azylu. Tady ale nejde o zpochybňování práva na azyl. Kritizujeme to, že zločinec, který nemá právo na azyl či ho pozbyl, stále užívá ochrany našeho státu a ochrany některých jeho práv (v případě, že mu hrozí pronásledování). Já osobně jsem připraven části zákona, který zpřísňuje podmínky pro imigranty, podpořit. Ten problém ale je v té části, která implementuje to nepřijatelné rozhodnutí Soudního dvora EU, že imigranty zločince, kterým hrozí pronásledování, nelze vyhostit.

To tady budeme chránit kvůli Evropské unii a kvůli panu Hamáčkovi zloděje, násilníky a vrahy? Stát má povinnosti zajištění bezpečnosti svých vlastních občanům a má základní povinnost je chránit. Pokud někdo poruší naše zákony a zneužije a poplive naši pohostinnost, nemá tady co pohledávat. A že mu hrozí pronásledování? To si měl rozmyslet dřív, než zde začal páchat kriminalitu. Především takovéto rozhodnutí má být na národních státech a nikdo jiný nemá právo nám do toho mluvit. A Evropská unie již vůbec ne! Vláda by tedy neměla toto rozhodnutí Evropské unie respektovat. 

Novela azylového zákona je zatím v připomínkovém řízení, je tedy ještě trochu času. Času zhodnotit si, jestli tu máme ještě právní stát v tom původním smyslu, včetně silné role Parlamentu a jeho odpovědnosti občanům.  V téhle zásadní otázce: Kdo vlastně bude bydlet v České republice? už nejde nikam uhýbat. Mohlo by se totiž velmi rychle stát, že už to nebudeme my, občané České republiky, kdo o tom bude rozhodovat. A to je varující!

Radovan Vích

poslanec

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *