Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Nadlimitní pesticidy v zelenině z Polska a Maroka. Náhoda nebo celý systém?

Radovan Vích 0

Nadlimitní pesticidy v zelenině z Polska a Maroka. Náhoda nebo celý systém?

Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) dnes zjistila v zelenině z Maroka a Polska nadlimitní množství pesticidů. Další zjištění je aktuálně  oznámení veterinární správy na dodávku dalších 540 kilogramů masa nakaženého salmonelou, přičemž část již byla konzumována.

Kauza zdraví nebezpečného masa tak trochu zastínila jiné zdraví škodlivé potraviny, které se do České republiky dovážejí. Jedná se třeba o ovoce a zeleninu. Je to v podstatě dlouhodobý problém, kdy opakované kontroly objevují stále stejné problémy. Např. u levnějších jablek z Polska bývá opakovaně vysoké množství pesticidů.

Zde je jeden příklad: SZPI zjistila, že vzorek jablek obsahoval nepřípustné množství pesticidu bifenthrinu. Ten se používá se k ničení hmyzu. Vzorek obsahoval ještě další pesticidy: acetamiprid, boscalid, captan, carbendazim, benomyl, flonicamid, pyraclostrobin a pyrimethanil. Všechny tyto chemické látky ničí hmyz, brání rozvoji houbových chorob, jablko pak vypadá zdravě, ale zdraví člověka neprospěje. Je to podobné jako ve známém vtipu, zda se jablka z Černobylu mohou jíst. Odpověď zní: „Ano, ale ohryzek se pak musí zakopat 10 metrů pod zem.”

V případě čerstvé listové zeleniny je sledovaná nejčastěji hodnota dusičnanů. Zase tu máme výsledek jedné z takových kontrol SZPI: „S výjimkou jednoho vzorku špenátu byla přítomnost dusičnanů potvrzena u všech analyzovaných vzorků. Nejvyšší koncentrace dusičnanů byla zjištěna u vzorku rukoly,” popsali kontroloři.

Problém je také koncentrace mnoha druhů pesticidů a jiných chemických látek v jedné potravině. Například tzv. goji, tedy kustovnice čínské, dovezené z Číny, která byla v posledních letech vydávaná za super zdravou potravinu, ve skutečnosti obsahovala až 20 zbytků různých pesticidů. V realitě tedy mohla zdraví spotřebitele naopak ohrozit.

Je to už trochu trapné muset se vracet ohledně bezpečnosti potravin k připomenutí, jak fungoval systém v minulém režimu, tedy před listopadem 1989. Než byl výrobek uveden na trh, musel být podroben tzv. výstupní kontrole, ne tedy každý výrobek, ale vzorek z dané šarže, dodávky potravin. Musely být také dodržované tzv. technické normy ČSN. Tím bylo garantováno že lidé nebudou vystaveni žádnému nebezpečí z potravin. Změnou režimu a zahájením přístupových rozhovorů s Evropskou unií, tehdy ještě Evropskými společenstvími, jsme se ale postupně museli tohoto promyšleného a osvědčeného systému vzdát. V podstatě tím ale dlouhodobě ohrožujeme zdraví našich občanů.  

Celý systém uvádění potravin na trh v Evropské unii totiž stojí na pochybných základech. Předpokládá, že výrobci a prodejci potravin (obdobný systém je ale uplatňován i u jiných výrobků) jsou natolik zodpovědní a ohleduplní ke zdraví svých zákazníků, že by nedopustili uvedení na trh takového produktu, který by zdraví zákazníků ohrozil. Na mnoha příkladech z minulosti i současnosti lze demonstrovat, že je to naprosto chybný předpoklad.

Pokud tedy neplatí A, musí nastoupit B, a to jsou kontroly ze strany státu. Kontroly však většinou probíhají jen jako namátkové, tedy produkt už je prodáván na trhu, spotřebitelé ho tedy už současně s probíhající kontrolou mohou mít doma a už ho jíst. Pouze výjimečně evropské právo připouští možnost zavedení plošných kontrol před uvedením produktu na trh. Takové, jaké nedávno zavedla ČR ohledně polského hovězího masa, ale musela od nich pod nátlakem Evropské komise rychle upustit.

Na evropské úrovni je nastaven systém hlášení nebezpečných potravin RASFF, do kterého teoreticky mají členské státy vkládat informace o nebezpečných potravinách, na které narazily při své kontrolní činnosti. V praxi ale často dochází buď k tomu, že kontroly vyvážených výrobků neprobíhají, důsledněji se kontrolují ty pro vnitřní trh daného státu, nebo členský stát výsledky kontroly do systému RASFF prostě nezapíše. Běžně se na to ani nepřijde, situace se rozkryje až v případě nějaké větší kauzy.

Problematická šarže se třeba stáhne z trhu, výrobce dostane pokutu, která ale není natolik likvidační a alarmující, aby si to ostatní výrobci raději předem rozmysleli. To jasně ukazuje nedostatečnost celého systému kontrol.

Nyní EU až nyní zavedlo metodiku Evropského úřadu pro bezpečnost potravin, s platností pro všechny členské státy, tedy postup pro hodnocení kumulativních dávek pesticidů na nervový systém člověka. Postup byl samozřejmě už dlouho známý, ale s jeho praktickou aplikací celoevropsky se váhalo. Přitom na to stačí obyčejný selský rozum, že více menších množství jedů může být podobně škodlivé jako větší množství jednoho jedu.

Celá ta situace na trhu ovoce, zeleniny a potravin, v kombinaci s dvojí kvalitou potravin pro určité “východní státy” působí dojmem, že Evropské unii nejde o to, aby měla zdravé obyvatelstvo členských států, ale o to, aby dobře fungoval vnitřní obchod, to je evidentně nadřazenější hodnota. Musí se prostě čerpat dotace na zemědělství, na kterých profitují zejména velké státy (Francie, Itálie, Španělsko, Polsko) a které likvidují zemědělství a ovocnářství v malých státech jako je třeba Česká republika. Opravdu chceme další dlouhá léta zůstávat v právě takové Evropské unii?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *