Otevřít rychle hranice všemi směry představuje zbytečné riziko nové nákazy koronavirem. Vláda by měla postupovat uvážlivě, podle názoru epidemiologů a nikoliv pod politickým tlakem EU a zájmových skupin z jiných států.
Vlnu nákazy koronavirem SARS-CoV-2 Česká republika zvládla zejména díky aktivnímu zapojením převážné většiny občanů, kteří šili roušky, sháněli a podomácku vyráběli dezinfekce a také seděli a trávili většinu času doma, aby nic nechytili. Zvládla jí jako jedna z nejlepších zemí v Evropě, po boku odpovědných států, hlavně z formace V4. Nyní jsou velké tlaky na to, aby se vše vrátilo do normálu. Byl bych ale v tomto směru velmi opatrný. Je třeba vzít v úvahu, že koronavirus zatím plně nevymizel, vakcína není a hned tak nebude a některé naše kraje, okresy a státy se s nákazou ještě dost potýkají. Ani u nás ještě nejsme na nulových číslech. Proto je třeba postupovat s rozmyslem, aby všechno naše úsilí nepřišlo vniveč.
Jde o to, že EU prostřednictvím Evropské komise i některých aktivních členských států už zase tlačí na otevírání hranic Schengenu, tedy mezi svými členskými státy. Když vezmeme největší státy EU: Německo a Francie už hranice navzájem téměř otevřely, resp. od 15. května výrazně zmírnily kontroly. Nedávno hranice otevřela také Itálie. Naše hranice jsou teoreticky otevřené směrem ven do Rakouska pro naše občany (s podmínkami při návratu), ale prakticky jsou otevřené i ve směru opačném, tzv. na výjimku. Těch výjimek je docela dost. Od rodinných důvodů, přes pracovní a studijní až po diplomatické. Přitom koronavirus rozhodně není poražený ve Španělsku, v Itálii (stále 60,9 tisíc aktuálně nakažených), tak hlavně ve Francii (stále 89,7 tisíc aktuálně nakažených).
Otevření hranic v rámci Visegrádu+ (ČR, Slovensko, Rakousko, Maďarsko a Polsko) by teoreticky dávalo smysl, dokud se do něj neprocpalo Německo a ministr zahraničí Petříček to nazývá Minischengenem. Problémem je však právě Německo. V Německu se nákaza stále šíří, bohužel hlavně v Bavorsku, které těsně sousedí z ČR. I proto máme v Plzeňském kraji významný počet nakažených – zejména na Domažlicku, v Chebu se dokonce musela dezinfikovat nemocnice. S Německem už to ale hlavně není žádný Minischengen, protože Německo má propustné hranice s Francií, Švýcarskem a Lucemburskem (a vedle Francie je pořád velmi silně nakažená Belgie – 32 tisíc nakažených s denním přírůstkem 276 osob). V Polsku situace také není zcela příznivá. Sice jako celek vykazuje příznivá čísla, ale zrovna u hranic s ČR je nejvíce nakažené polské Slezsko. To se u nás aktuálně promítlo v tom, že nám stoupla celorepubliková čísla nakažených hlavně z důvodu nového epicentra v ostravském dole společnosti OKD. A právě v dolech jsou často zaměstnaní polští horníci, kteří také mají na území Polska v příhraniční oblasti problémy se nechat otestovat na COVID-19 a kapacity nedostačují.
To naznačuje, co budeme muset řešit v ČR. Práci zahraničních dělníků, kteří jsou do ČR pouštěni tzv. na výjimku, tedy by měli na hranicích prokázat negativní testy na COVID-19. Je ale otázka, jak to probíhalo, když je najednou v ostravských dolech tolik nakažených najednou. Ty výjimky jsou velmi komplexní, prakticky mezi nimi už chybí jen turistika. Je v nich i zvláštní důvod, pro který se může schovat kdeco: “je-li vstup těchto cizinců v zájmu České republiky”. Ta výjimka nevypadala problematická, dokud Chorvatsko nezačalo přes právě takovou výjimku pouštět některé turisty, resp. spíš majitele nemovitostí v Chorvatsku. Je otázka, jak je tato výjimka v praxi používaná u nás.
Naše hranice se tedy staly propustnými zvenku. Zevnitř se staly propustnými rozhodnutím vlády, která se zalekla jednoho jediného rozsudku Městského soudu v Praze. Rozhodoval jej tříčlenný senát, včetně soudce Štěpána Výborného, což je bratr Marka Výborného, bývalého předsedy KDU-ČSL. To je politická strana, která se od začátku staví proti striktním protikoronavirovým opatřením. Tento rozsudek zrušil čtyři opatření Ministerstva zdravotnictví, s tím, že vzhledem k jejich rozsahu měla být vydána v režimu krizového zákona; v podtextu: kde je za to odškodnění dotčeným osobám. Je to však osamocené rozhodnutí, které je sice nutné aktuálně respektovat, ale už byla proti němu podaná kasační stížnost a státní správa doufá ve sjednocení judikatury, protože ostatní rozsudky v podobných kauzách stát “podržely”.
Navrhuji tedy nespěchat, jednat uvážlivě a nenechat si vnutit názory EU a ministra Petříčka. Vzorem nám může být Slovensko, které jako odpověď na nátlak z EU rovnou řeklo, že do 26. června rozhodně bude své státní hranice kontrolovat. Tomu se říká jasné stanovisko. Co na to naše vláda? Ustoupí zájmům EU a státům, které ji ovládají, nebo bude víc myslet na své občany?
Pro SPD je bezpečnost a zdraví občanů prioritou. Jsme pro postupné rozvolňování opatření ale zároveň také pro kontrolu hranic. Také zpráva z 21. května, kdy dva cizinci nelegálně cestovali z Rumunska pod návěsem kamionu tři dny, až byli zadrženi v Lanžhotě, moc klidu nepřidává. Ale třeba se jednalo konečně o ty jaderné fyziky a docenty, co utíkali s negativním korona testem do nejvzdálenější země před válečnými útrapami ve své domovině, aby tam dřeli do úmoru a předávali na místních univerzitách své zkušenosti studentům. Na to bych si ale fakt nevsadil.